Proč Bible zakazuje prosit za hříšníky?

Prosím o objasnění textu z 1. listu Janova, kap. 5, 16-17:
"Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí; a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti o takovém neříkám, abyste za něj prosili. Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti."

Dobrý den,
jedná se o jedno z nejobtížnějších míst Nového zákona a na jeho výkladu není mezi biblisty úplná shoda. Uvádím proto interpretaci Raymonda E. Browna, jednoho z největších katolických biblistů dvacátého století.
Janovy listy, stejně jako evangelium podle Jana, obsahují silný dualismus: buď někdo náleží Bohu, nebo jej odmítá. Dělící čára vede v rozhodnutí přijmout Ježíše jako Bohem poslaného, nebo jej odmítnout (1Jan 4,2-3). Kdo nenáleží Bohu, je pod mocí zlého (1Jan 5,19). Takové lidi není možné ani zdravit a přijímat do domu (2Jan 10-11). Dokonce i Ježíš v evangeliu říká, že neprosí za svět, ale pouze za své učedníky (Jan 17,9). To znamená, že ti, kteří odešli ze společenství věřících a odmítli, že Kristus přišel v těle, tedy že Ježíš je Bohem poslaný, jsou vyloučeni i z modliteb křesťanů.
Takovýto postoj se nám křesťanům jistě příčí. Nicméně ukazuje na to, jak závažnou věcí je odmítnutí Boha a vědomý vzdor vůči němu. V praxi ale musíme číst Písmo jako celek, včetně pasáží o lásce k nepřátelům (Mt 5,44) nebo o Bohu jako milosrdném otci (Lk 15,11-32).

Kategorie otázky: Výklady jednotlivých pasáží Bible