Otroctví ve Starém zákoně jako samozřejmost?!

Jak mám rozumět  čtení ze Starého zákona, kde v Desateru Bůh (?) bere jako samozřejmost, že lidé mají otroky? Viz: "Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“ Dokonce i v dalším přikázání zmiňuje otroky.
Kde to jsme?? V bibli? Čekal bych přikázání typu: Nebudeš vlastnit jiného člověka....

Milý D.,
máte jistě pravdu, že „vlastnit“ jiného člověka jako svůj majetek je nepřípustné a že by člověk od Hospodina zrovna takový ústupek nečekal. A navíc to není jediný – i když nejsou tak do očí bijící, je jich tam mnoho. Například když se říká: „nebudeš dychtit po ženě svého bližního“, znamená to v kontextu tehdejších zvyklostí: „ani po jedné z žen svého bližního“, protože monogamie vůbec nebyla samozřejmostí. Ani Boží vyvolení, praotcové izraelského národa, Abraham, Izák, Jakub a Mojžíš sám – kterému bylo svěřeno Desatero -  nebyli výjimkami. A nikde v Bibli se nedočteme, že by se muž měl spokojit s jednou ženou – takže i přikázání „nesesmilníš“ v tomto kontextu dostává poněkud jednostranné (patriarchální) zabarvení. Dále: když se praví „nezabiješ“, tak se samozřejmě myslí „mimo válku“ – tam je naopak hřích nezabíjet a nepřivlastnit si majetek nepřátel, jak o tom svědčí celé dějiny dobývání zaslíbené země.

Zkrátka musíme se smířit s tím, že celé Desatero, tak jako celý Starý zákon, je jen stupněm na cestě k dokonalosti lásky. Bůh zvolil pedagogiku postupného vychováváni Izraele, ne náhlého plného osvícení a vytržení z okolních dějin. Jak monogamie, tak uvědomění si hodnoty každého člověka (a tím pádem zrušení otroctví) muselo ještě pár století počkat, než k tomu lidstvo dozraje. A dozrálo až díky Kristu, vtělenému Bohu, který ukázal hodnotu zajatce, vězně, člověka ztrestaného nejvyšším trestem, zmučeného a pověšeného na kříž. Teprve když se Bůh takto postavil na stranu „zločinců“, nazrál čas k reformě společnosti v tomto směru. I názory na válku a zabíjení doznaly ve společnosti velký posun. Samozřejmě to neznamená, že tu není spoustu intrik, lži, rozpínavosti, zbytečného násilí a leckdy i deviace. To však spadá na vrub lidského hříchu, nikoli společensky uznávaných hodnot.

Kdyby formuloval Bůh Desatero dnes, také by se možná budoucí generace divily, co všechno nechal jakoby bez povšimnutí. Ale nás už žádné další zjevení Božích zákonů nečeká. Pán Ježíš nám totiž objasnil samotný princip všech přikázání (Mk 12,28-34), a z něho pak vyrůstají všechny „mobilní aplikace“ – mobilní v čase a prostoru, v celých dějinách. (Bohužel však ne ty na našich smartphonech, ty se odmítají řídit čímkoli, natož pak přikázáním lásky k Bohu a bližnímu :(
 

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Výklady jednotlivých pasáží Bible