5. 2. 2026, ZMB
Mše každý den?
Navigace: Katalog dotazů > Církev, společenství křesťanů > Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost
Dovolte mi dotaz ohledně slavení bohoslužeb každý den. Přemýšlím nad přehledy farností, které nabízejí návštěvu bohoslužby každý den. Neměla by snad být tato událost vyhrazena pouze nedělím, popřípadě předvečeru svátků? Nejedná se o devalvaci bohoslužby, pokud je možné navštívit ji každý den?
Vím, že ke každodenní liturgii jsou kněží vyzýváni, ale přijde mi, že tím se mše může stávat rutinou a ztrácet na významu. Děkuji předem za odpověď.
Časté slavení mše nám nikdo neukládá, ani ho nevymáhá. Je nabídkou.
Souhlasím s Vámi, že neděle a zasvěcené svátky jsou zvláštní dny vyňaté ze všednodennosti, ve kterých jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše sv. Neděle je pak privilegovaný den, ve kterém si zvláště připomínáme a slavíme Ježíšovo vzkříšení. V článku 2837 Katechismu katolické církve však čteme: „...církev vřele doporučuje věřícím, aby přijímali eucharistii v neděli a ve sváteční dny nebo i častěji, ano i každý den.“
Slovo „devalvace“ znamená znehodnocení, případně znevážení. Možná jste spíše mohl mít na mysli jisté vyprázdnění a stereotyp, které by mohly poznamenat tak časté slavení bohoslužeb. Láska se ale nemůže vyčerpat, nemůže se omezit na nějaký čas, ani zevšednět, je-li skutečná. A Eucharistie je svátostí lásky, středem našeho života a zdrojem veškerého požehnání a milosti (sv. Jan Bosco), je dovršením celého duchovního života. Při slavení mše svaté zakoušíme živé společenství církve, vyjadřujeme touhu po obrácení, prosíme o odpuštění, sytíme se Božím slovem, prosíme za církev, svěřujeme vlastní úmysly… Přijímáním Těla Páně roste společenství s Ním a obnovuje a rozmnožuje se křestní milost. „Kdo jí mne, bude žít ze mne“(Jan 6, 57). V častém přistupování k oltáři Páně je i tajemství onoho „dnes“ z modlitby Páně (…chléb náš vezdejší dej nám dnes…). I výroku „jsem s vámi po všechny dny“ (Mt 28, 20) i výzvy „zůstaňte v mé lásce“ (Jan 15, 9).
Časté slavení mše svaté a časté přijímání nám nikdo „zvenku“ neukládá, ani ho nevymáhá. Je nabídkou. Odpověď na ni se rodí v srdci člověka z touhy po hlubokém spojení s Kristem, z prožívání vlastní nemohoucnosti, slabosti a hříšnosti, z touhy po úplné odevzdanosti, po svěření bratří a sester Božímu milosrdenství, po vnitřní proměně a sjednocení s Bohem. Záleží i na konkrétních praktických možnostech každého z nás, na našem zaměstnání, službě, povinnostech. Ke každému však, kdo v srdci opravdově touží po Boží přítomnosti a chce být otevřen Jeho lásce, se Bůh sklání ve své milosti, jak nám to slíbil (Mt 7,8).
Přeji pokoj a dobro!
-redakčně upraveno-
Kategorie otázky: Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost
Související texty k tématu:
Touhy v našem životě
"Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože." (Sv. Augustin)
"V každém člověku je propast, kterou může naplnit jen Bůh." (Blaise Pascal).
"Bůh lidem dal do srdce touhu po věčnosti." (Kaz 3,11)
"Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu." (Žl 42,2-3)
- Nenaplněná touha po štěstí je v srdci každého z nás Denně prožívám neustálou žízeň po štěstí, po radosti, po naplnění. A je těžké s tak absolutní touhou v duši žít...
- Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem. Trvalo mi několik let, než jsem zjistil, co to bylo.
- Naše obrovská touha po štěstí V každém člověku je propast o velikosti Boha. Nemůžeme ji naplnit věcmi, penězi, postavením, mocí, sexem, drogami, alkoholem, jinými lidmi, zážitky ani úspěchem. Jen Bůh ji dokáže zaplnit.
- Další texty k tématu nenaplněné touhy
