Mezi nevěřícími je mi lépe

Dobrý den,
někdy se stává, že ač jsem katolík, začnou mi věřící svou rigiditou a moralizováním strašně lézt na nervy. Např. když se musím pořád hlídat, abych neřekl sprosté slovo nebo se víc nenapil, neřekl nevhodný vtip, nezapálil si a já nevím co ještě, abych se vyhnul jejich pohoršení, moralizování, poučování.  Občas tak utíkám mezi nevěřící, kde je mi lépe a  mám pocit, že jsem konečně mezi normálními lidmi, kde se můžu bavit normálně, o všem, bez neustálé upjatosti a křeče, abych neřekl nebo neudělal něco nevhodného a pohoršlivého...
Co by jste mi poradili? Je chyba na mé straně že nejsem dostatečně dokonalý a svatouškovsky katolík?
Děkuji.

Milý ...
nabízí se jednoduchá rada: změňte společenství. Prošel jsem řadou různých prostředí s vysokým výskytem katolíků, a to, co popisujete, jsem v takto vyhrocené formě zaznamenal jen zcela mimořádně. Předpokládám však, že nejste příznivec jednoduchých (a tedy často polovičatých a skoro vždy špatných) řešení a proto Vás povzbuzuji: ptejte se dál. Co je špatného na šetření „silnými“ výrazy? Co dobrého mi přinese napít se „víc“? A především: Proč mně to vadí? Obvykle jsme zvýšeně citliví na skutečnosti, ve kterých sami nemáme příliš jasno. Když jsem jistý, přijímám občasné ataky s nadhledem a zadaří-li se i vtipem.
Někdy také pomůže se ozvat. Při vhodné příležitosti řekněte jasně, a pokud možno nekonfliktně, jak Vám vadí, že se stále dokola probírají Vaše nedostatky. Vysvětlete stručně, že místo kritiky potřebujete podporu a poděkujte za případné modlitby a dobré rady, kterých už jste ovšem dostal dost a netřeba vršit další.
Nemyslím, že je třeba být svatouškovský, rozhodně ne ve významu neupřímný, pokrytecký, dělající se svatějším… Dokonalost, to je jiná: Tu jsme dostali za úkol od samotného Ježíše. Přesněji; neustálé úsilí co nejvíce se podobat Kristu. Přeji Vám, abyste to naplňoval s radostí, ať už budete mezi katolíky nebo – jak říkáte – nevěřícími.

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi