Katolička a evangelíci. Nevím, kam patřím.

Čím dál víc se ve mně "pere" otázka, kam patřím. Pocházím z katolické rodiny, z farnosti, kam jsem v dětství ráda chodila. Před nedávnem jsem se náhodou dostala k evangelíkům. Měli na faře nějakou akci pro mládež. Dala jsem se do řeči s místním duchovním a jeho přístup mě moc oslovil.  Začala jsem postupně čím dál častěji  navštěvovat jejich bohoslužby, až neděle u evangelíků začaly být častější. Začala jsem k nim také chodit  na biblické hodiny.

S dotyčným duchovním se mi dobře mluví o Bohu, o životě,  když mě něco trápí, mám problém, nebo cítím radost...  Snažím se přistupovat stále ke zpovědi, ale čím dál víc mě to táhne k evangelíkům.

Poslední zhruba rok cítím, že nevím, kam patřím. Rodina mě za to odsuzuje.  Svým způsobem si připadám jako zrádce.  V poslední době mě napadá, že bych ráda přešla, pořád mi ale "něco" říká, že ne. Objevují se mi výčitky, že hraju "na dvě strany".

Je to jen krize? Existuje "rada", jak ji překonat? Pokud bych se přeci jen rozhodla přejít, co by to pro mě znamenalo ? Jak je to se křtem ? Platil by mi i u evangelíků katolický křest, nebo bych musela projít jejich křtem ? Pokud bych musela projít evangelickým křtem, svátosti u katolíků by se mi "smazaly"? Děkuji za odpověď.

-redakčně upraveno- 

Zdravím a vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíte.
To, co popisujete, není myslím krize víry ani krize identity, ale změna sociální skupiny. Najednou jste investovala do vztahů jinam a logicky pak nastává zmatek, kam patřím, protože je mi někde příjemně, lépe se mi povídá atd., mám tam přátele. Netuším, kolik je Vám let, ale když mi bylo někde kolem 17-22, tak jsem byl v kontaktu s bratry a sestrami z mnoha různých církví, ale zároveň jsem měl báječnou partu mladých kolem sebe ze svého domovského prostředí katolického. A dneska jsem kněz a mám krásné vztahy s mnoha bratry a sestrami z různých církví, jsme opravdu přátelé a získávám, i v téměř seniorském věku:), stále nové a nové. Tenkrát mne napadlo také, zda jsem ve správné církvi, ale víc mi šlo nikoli o sociální či přátelské zázemí, ale opravdu o otázku obsahu víry. A tam jsem to vyhodnotil jednoduše. Jelikož by mne nic nového ve víře v jiné, byť živé církvi, nečekalo a ledacos cenného  bych musel opustit, bylo jasno: "zůstávám tam, kam dosud patřím" a kupodivu mám dodnes přátele všude. A profitujeme z toho na obou stranách, protože můžeme přemýšlet...

A teď přímo k Vašim otázkám.
Změna církve znamená z části změnu obsahu i praxe víry. To znamená: např. nemohla byste přijímat svátosti v katolické církvi, protože byste přestupem proklamovala: věřím v některých oblastech jinak.
Křest je mezi velkými církvemi v ČR (ŘKC, ČCE, ČCH ...) vzájemně při přestupu uznáván. Ale některé menší církve bohužel křest jiných neuznávají a na drsno překřtívají. Pokud někdo přestupuje do ŘKC pak je uznáván každý křesťanský křest, je-li Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého za patřičného použítí vody. Křest je pro nás natolik zásadní, že se nikdy neopakuje, je-li jistota křtu prokázána.
Svátosti se přestupem nemaží, ale jelikož přestupem dává člověk na srozuměnou, že s církví, která je praktikuje, nechce mít společného, tak nadále svátosti přijímat nemůže, když v té nové církvi to mají jinak. Navíc svátosti mají ve své podstatě rozměr i společenství, především eucharistie a sv. smíření, biřmování ...atd.

Myslím, že touto "krizí lze projít velmi snadno. Najděte si společenství katolických otevřených vrstevníků, kde se dá o věcech normálně mluvit, a pravděpodobně zjistíte, že ten problém je opravdu víceméně v rovině sociální, vztahové. A když k té partě evangelické budete mít i katolickou, možná jedna bude obohacena druhou a nebudete muset nikam přestupovat. Můžete vzpomenout, že existují dokonce smíšená manželství, kdy jeden je evangelík a druhý katolík: je to náročné, ale když jsou to zralí lidé, funguje to nádherně. Mám jich mezi přáteli a v kostele také dost a nikam přestupovat nemuseli.

Pokud máte problém mít kolem sebe i katolické vrstevníky, protože nejsou, dejte vědět, odkud jste, a my Vás zkusíme propojit.

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus