Ježíš, Bůh a víra

Dobrý den,
Dlouho jsem rozvažovala, zda napsat. Dlouho, mnoho let věřím v Boha. Pocházím z ateistické rodiny, bylo mi 30. Tak nějak mě to k Bohu táhne s větší či menší intenzitou již dlouho. Pořád přemítám, zda zkusit navštívit sbor. Jenže se bojím, že nebudu přijata, budou se koukat divně nebo se budou smát mým názorům. V Bibli čtu celkem pravidelně, četla jsem i jiné duchovní knihy, i new age. Vidím spojovací nit mezi všemi náboženstvími.  Bůh je jen jeden a je reálný. Avšak například nechápu, proč se modlíte k Ježíšovi, a ne přímo k Bohu? Vždyť byl člověk, a zároveň Bůh, tak jako my všichni. (Nebo se pletu, jsme jeho dětmi?) Jistě je velmi inspirativní, konal zázraky, dal návod na život. Přesto tuto věc nechápu, když božími dětmi jsme vlastně všichni.
To je i důvod, proč stále váhám s návštěvou sboru...

Snad mě neodsoudíte pro mou troufalost.

Krásné svátky...
 

Vážená ...,

Váš dotaz vůbec není troufalý. A jsem rád, že jste se k němu odhodlala. Vůbec se nebojte, že by se Vám někdo měl za něj smát či Vás soudit. Pokud by tak dělal, tak je to jeho problém, ne Váš. Upřímně hledáte a to je správné…

O Vánocích si připomínáme narození Krista, na kterého se ptáte. Máte pravdu, mezi všemi náboženstvími je jistá spojovací nit. A Bůh je jen jeden, ke kterému se všichni modlí. A navíc jsme opravdu všichni děti jednoho Boha. To vše je pravda. Tak proč se modlit ke Kristu? Proč ten humbuk kolem jednoho inspirativního duchovního učitele?

Vánoce jsou právě o tom. Nejde u nich jen o narozeniny dobrého učitele. Už z celého vánočního příběhu, pokud ho vyjmeme z komerčního i lidově sentimentálního obalu, můžeme cítit, že tady jde o něco většího. Betlémská událost není jen o narození hezkého mimina, ze kterého se stane inspirativní učitel. Tady se v dějinách dotýká Božská realita té lidské zcela zvláštním způsobem. Bůh se zpřítomnil v tom malém dítěti, stal se jedním z nás. Vstoupil do svého stvoření, aby se s ním solidarizoval a stal se jeho součástí…

Ano, i ostatní náboženství mluví o Bohu, mluví o tom, že jsme Jeho děti, že k Němu patříme. V tom se (skoro) všechna náboženství shodneme. Tak nějak jsme opravdu všichni Jeho, protože jsme součástí a vrcholem Jeho stvoření, Jeho díla. Ale tam v Betlémě se stalo něco ještě navíc. To malé mimino už není Boží jen přeneseně, tam vstupuje do stvoření, do vesmíru něco víc, vstupuje tam On sám…

A to dělá křesťanskou zvěst specifickou. Sdílíme se všemi věřícími všech náboženství víru v Někoho, kdo nás přesahuje. Sdílíme přesvědčení, že od Něj pocházíme a k Němu směřujeme. K němu se všichni nějak modlíme. Ale pak je tu v křesťanství něco navíc. On sám nám jde vstříc a Ježíši Kristu se stává jedním z nás. „Bůh se stává člověkem, aby se lidé mohli stát bohy“, říká starokřesťanský myslitel Augustin.

A o tom je křesťanský duchovní život. V centru je vtělený Bůh, Ježíš Kristus, který je branou k našemu zbožštění. Skrze Jeho dotek se očišťuje a uzdravuje naše lidská přirozenost a otevírá se té Božské, ke které jsme stvořeni, jejíž potenciál v sobě všichni máme. Dotýkáme se Krista a skrze něj Jediného Boha. A to se děje vstřebáváním Písma – Bible, ale i svátostmi (křest, eucharistie) a každou upřímnou modlitbou srdce.

To je asi vše, co jsem Vám chtěl napsat, co se ve mně zformulovalo, když jsem četl Váš dotaz. Nebojte se přijít do církve a nenechte se odradit, když by Vás někdo ve Vašem hledání nechápal. Možná nemá svůj den. Hledejte dál s otevřeným srdcem, a když to přijde, zkuste se Kristu otevřít. Dejte mu svolení, aby Vám dal zakusit, kým je. A pak sama pocítíte, s kým máte tu čest a nebudete už váhat…

Ale nespěchejte, možná potřebujete svůj čas. Prostě chtějte a otevírejte své srdce, ale udělejte krok, až to ucítíte za správné.

Přeji Vám proměňující zkušenost s Kristem.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry