Jak chápat biblické texty o krvi?

Dobrý den,
dlouhá léta jsem bojovala s přijetím svého ženství kvůli menstruaci. Během ní jsem se vždycky hrozně nepříjemně a nečistě.
Ráda bych se zeptala na starozákonní biblické texty Lv 18, 19, Lv 15, 19-30, Lv 20, 18 Odkazují opravdu na nečistost menstruačního krvácení? Je možné vidět za nimi snahu o ochranu žen v jejím citlivém období? 
Předem děkuji za odpověď.

Milá...,   
těší nás důvěra, se kterou jste se na nás obrátila.

Váš dotaz obsahuje vlastně dva problémy: jeden se týká pojetí ženství jako takového, druhý biblického chápání menstruačního krvácení. Začněme druhým, který nás přiblíží i k řešení prvního, důležitějšího problému.
Klíčem, který nám umožní pochopit citovaná biblická místa (z nichž nejjasněji mluví Lv 20, 18), je pojem „krev“. První krev, o které se mluví v Bibli, je nevinná krev Ábelova: „Krev tvého bratra ke mně křičí ze země!“ Poslední je pak krev Beránka, zabitého pro spásu světa. Mezi těmito dvěma milníky, vyznačenými nevinnou krví, se odehrávají celé dějiny hříchu a vykoupení. Krev je nejprve přímým důsledkem hříchu, ale nakonec je nástrojem vykoupení.

Postoj Bible (resp. Starého zákona) ke krvi má tedy dva póly: hrůzu z ní jako z něčeho strašného, ​​je-li prolita, a zároveň posvátnou úctu k ní jako k nositelce života. Hrůznost prolité krve vyjadřují zákazy jíst krev a dotýkat se jí. Její posvátnost zas ukazuje obřadní příkazy – krev smlouvy s Abrahamem, krev beránka na veřejích dveří, krev obětního zvířete vylévaná u paty oltáře a stříkaná na oltářní rohy. Někde na půli cesty stojí přísný zákaz prolévat nevinnou krev. Přitom oba póly – hrůza i posvátnost – vycházejí ze společného důvodu, který shrnuje Lv 17, 11-14:

„V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření. Proto jsem rozkázal Izraelcům: Nikdo z vás nebude jíst krev… Kdokoli z Izraelců iz těch, kdo mezi vámi přebývají jako hosté, uloví zvíře nebo pták, které se smí jíst, nechá vytéci jeho krev a přikryje ji prachem, neboť život každého tvora je v jeho krvi, ta ho oživuje.“

V krvi je tedy život, nad kterým má moc jedině Bůh. Člověk nemá sebemenší právo vměšovat se do toho, co patří Bohu. Nikdo a nic se nesmí dotknout života. To je také důvod nedotknutelnosti – „nečistoty“ ženy při krvácení. Zvláště menstruační krvácení je totiž něco, co má přímo se životem – který může být rozmnožen, požehnán, a místo toho odchází. „Obřadní nečistota“ je tedy ve skutečnosti posvátná hrůza, není něco odporného, ​​nechutného. Krev je nečistá natolik, nakolik je nečistý život. A jak může být nečistý život, když jeho původcem a dárcem je Bůh?

Máte jistě pravdu, když se v zákazu zmiňujete i přirozenou ochranu ženy v jejím citlivém období. V Bibli je mnoho takových obřadních příkazů, které mají i své rozumné přirozené odůvodnění – koneckonců, Bůh je původcem přirozenosti i nad-přirozenosti, takže by bylo spíš divné, kdyby si tyto dvě roviny Božího působení neodpovídaly.

Máte rovněž pravdu, že tato posvátná hrůza se mohla v židovském náboženství změnit v pocit odporu. O tom svědčí reakce židů na Ježíšovu eucharistickou řeč: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný…“ – „To je hrozná řeč, kdo to může poslouchat?“ (Jan, kap. 6). Muselo to znít skutečně jako odporné rouhání pro toho, kdo už zapomněl, že v krvi je život (a Ježíš nyní říká, že dokonce život věčný) a zbyl mu jen přísný zákaz ji požívat.

Žena je tedy nositelkou tajemství života. I ženství – stejně jako krev – má v sobě něco strašného, ​​a něco posvátného. Strašné je ve své moci manipulovat životem, posvátné ve své moci život přijmout. Eva („Živa“ ) v ráji dostala jméno jako matka všech živých. Ale ona život zradila svou neposlušnost, stala se matkou „hrůzy“, matkou hříchu. Maria se pak stává svatou Matkou všech živých, ba Života samotného. A stává se jí právě ve své ženskosti – připravenosti, otevřenosti, pokoře vůči životu. Každá žena, přijme-li své ženství v poddajnosti (ba dokonce podřízenosti, jak píše sv. Pavel – Ef 5, 24), se stává obrazem Marie, obrazem církve, matkou života. Není ani tak podstatné, zda naplní své poslání v tělesném mateřství – důležitý je Mariin postoj pole čekajícího na nebeskou vláhu, zámku čekajícího na klíč. Je snad zámek méně než klíč, má-li být otevřena brána věčného života?

Vzhledem k tomu, že je Vaše první věta psána v minulém čase, je možná zbytečné zabývat se tématem podrobněji. Přeji Vám radost z vlastního bytí a ze všech jeho darů.

 

Kategorie otázky: Výklady jednotlivých pasáží Bible