Hřích z dávné minulosti

Dobrý den,

chci se poradit - na delší dobu jsem přestal chodit do kostela. Pak se v mém životě věci nějak poskládaly a já se vrátil. Přistoupil jsem tehdy ke  generální zpovědi, je to už dávno. Teď se mi ale vybavila věc z  minulosti, o které si nejsem jistý, jestli jsem ji vyznal.  V myšlenkách  se mi ta věc dost v vrací. Co s tím? Musím ji vyznat? Mohu přistupovat k eucharistii?

Za odpověď předem děkuji.

Zdravím Vás,
díky za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Z vlastní zkušenosti i učení katechismu katolické církve máme vyznat všechny hříchy, které jsme vědomě a dobrovolně ve své slabosti vykonali. Není důvod špatné skutky zamlčovat a žít pak jakoby v mlze. Pravda nás vždy osvobozuje. Buď žiji ve světle nebo tmě. Šedá a mlhavá zóna nic nedává ani nemotivuje a nevede k Pravdě a světlu.

Vidím jako moudré litovat a vyznat hřích z minulosti, který mohl zůstat nevyznán a vrací se Vám. Vím, že to není vždy jednoduché, ale nakonec je to jako rozsvítit světlo vypínačem v pokoji.

Ze své kněžské zkušenosti a praxe slavení svátosti smířeni doporučuji:
- Udělejte si chvíli na kající modlitbu: pomodlete se žalm 51, poděkujte za již obdržené odpuštění, za momenty, kdy jste zakusil Boží lásku k Vám i to že Bůh ve Vašem životě konal, a pak si napište (písemná příprava leckdy pomáhá) hřích z minulosti, o kterém si nejste jist, zda byl vyznán a litován ve zpovědi.
- Proste o lítost a sílu už více nehřešit, o touhu žít v pravdě a důstojnosti, k jaké Vás Bůh stvořil.
- Pomodlete se také za konkrétní slavení svátosti smíření a kněze, který ji bude s Vámi slavit.
- Potom pokorně jděte a vyznejte.


Sám vnímám jako dobré přijímat svátost smíření pravidelně jednou za měsíc. Pokud mě ale něco tíží (zvlášť pokud by šlo o závažnou věc), není dobré vyznání ve svátosti smíření odkládat. Tak jako prach sedá na okno a po čase přestáváme jasně vidět, tak je to podobně s naší duší a pohledem do nitra srdce.

Naše srdce se musí pohnout k Bohu. Ne že "musíme", ale odpovídáme na Boží touhu být s námi - i já chci Bože být s tebou. A to i tehdy, když to člověk neumí vyjádřit. Někdy stačí být před Bohem v tichu...

Eucharistie je nejniternější setkání s Bohem, které se nám lidem nabízí. Prosba o Boží milosrdenství a dar nového srdce tedy patří ke každému setkání s Ježíšem při mši svaté. Přistupujte rád a často k eucharistii. Není odměnou pro dokonalé, ale posilou na cestě, setkáním s uzdravujícím a odpouštějícím Kristem.

Přeji, ať další slavení svátosti smíření vždy posiluje Váš život a zakoušíte nekonečné Boží milosrdenství v roce Naděje.

-redakčně upraveno-
 

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných