Duch svatý vás poučí. (Lk 12,12) - Citát z Bible na každý den

3. 9. 2021, mak

Deprese

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Osobní krize, nemoc, smrt

Jsem na VŠ a bojuji se stavy deprese. Mám úzkostnou poruchu, suicidální myšlení, velmi nízké sebevědomí, OCD, žádné přátele, chybí mi pocit přijetí, sounáležitosti…). Chodím sice na psychoterapie a užívám antidepresiva, ale cítím se stále hůř…

Mám pocit absolutně nenaplněného života, probírám svou složitou minulost,  (život se se mnou opravdu nemazlil).  Nevidím šanci na změnu,  už jen čekám, kdy si "pro mě přijde"..., nebo alespoň doufám, že ten život uběhne co nejrychleji a já už budu starý v důchodě čekat na smrt. „Přežívám" ze dne na den, přemýšlím o smrti jako vysvobození.

Rady typu "dřív lidé měli těžší život a neprožívali to tak jako ty… apod." ve mně akorát ještě víc prohloubí pocit toho, že "fňukám". A rady typu "život není peříčko, tak si zvykej jako ostatní", mě dostaly tam, kde jsem. Sytý hladovému nevěří.

Co mám tedy podle vás dělat? Nést si svůj kříž pořád donekonečna, když Ježíš říká, ať nefňukáme? Někdy na Boha křičím, nadávám mu, proč to všechno? Je to hřích takto negativně přemýšlet?  Anebo to mám brát jako nějakou "očistu" nebo Boží vůli?

Děkuji a přeji hezký zbytek dne.

 

-redakčně upraveno-

Milý tazateli,

z Vašeho mailu vnímám mnoho smutku, bolesti, beznaděje…..ale i mnoho otázek. Dostáváte mnoho rad. Ale jakoby Ti druzí moc neviděli a neuznávali, jak je Vám těžko, co Vás trápí a bolí…A tak Vám jen velmi těžko mohou pomoci.

Možná bych Vám doporučila intenzivnější psychoterapii - při pobytu v některém specializovaném sanatoriiu, můžete o tom poromluvit s Vaším lékařem. Vaše situace by se určitě mohla začít měnit. Měl byste tam mít možnost se trochu zastavit, víc se zamyslet nad svým životem i nad svojí původní rodinou. Nevím, v jakých podmínkách jste vyrůstal, ale v žádné rodině nejsou naprosto ideální podmínky. Někdy je potřeba si uvědomit a pojmenovat to, co nám ublížilo, co jsme nedostali nebo co bylo nějak pokřivené…..Může nám to pomoci zacelit rány, změnit nastavené programy, opustit naučené obranné mechanismy. Může nám to pomoci k sebepoznání a sebepřijetí. A také se odrazit do vlastního dospělého života. Přijmout odpovědnost za svůj život, zkusit riskovat, nenechat se odradit neúspěchem, nepřijetím…….Někdy je potřeba vše bolestné i oplakat nebo se chvíli zlobit….a pak to vše pustit ( odpustit), aby mohlo vyplout na povrch vše dobré a vzácné, co jsme dostali. A pak můžeme v sobě snáze objevit a ukotvit všechny dobré vlastnosti, dary, talenty…..

V sanatoriu můžete také potkat lidi, kteří mají za sebou podobná trápení jako Vy. Možná Vám konečně někdo pořádně uvěří Vaše pocity, prožívání, Vaši bolest…..Možná zakusíte přijetí a porozumění. A z takového pobytu Vám mohou zůstat i přátelské vztahy na celý život.

Nenechte se ničím, co jste prožil, zahnat do kouta, do beznaděje a rezignace. Pokud jste se potkal s křesťanstvím, tak  víte, že ten první, kdo Vás povolal k životu, kdo Vás tady chtěl, kdo Vám dal speciální dary, je Bůh. A Bůh nám sám sebe v bibli představil jako milujícího tátu a mámu zároveň…..protože je nejen mocný, silný….ale také něžný, jemný, pečující……Můžete v Písmu/bibli najít nejrůznější texty, kde to je řečeno. (Např. v Žalmu 139 nebo Jeremiáš 31 nebo I.Jan 3……). Hledejte, čtěte a nechte se těmito texty hladit, omývat, uzdravovat. A jako úplný vrchol Boží lásky přišel Ježíš a dal vše – svoje božství i celý svůj život……..,,abychom my měli život a měli jej v hojnosti. A to vše zdarma! Je škoda to nepřijmout.

Pokud Bohu říkáte pravdivě, jak Vám je, tak věřím, že se z toho raduje. Stejně jako každý dobrý otec raději vyslechne i zlobu a nadávky, než aby jeho dítě mlčelo nebo předstíralo, že je vše v pohodě, když není. Klidně se na Boha zlobte, říkejte mu vše, co Vás trápí………ale také jej proste, aby s tím něco udělal a čekejte Jeho odpověď. Zkuste vložit svůj život do Jeho rukou. A zároveň udělejte alespoň něco malého, co můžete. Kdosi moudrý řekl, že: ,,máme se modlit, jakoby vše záviselo na Bohu a zároveň se snažit, jakoby vše záviselo na nás‘‘. ,,Modli se a pracuj‘‘ je heslo jednoho řádu.
Řekla bych : naprostá důvěra v Boží dobrotu a moje lidská aktivita.

Moc Vám přeju, aby se do Vašeho mladého života vrátily barvy a chuť. A také naděje. Kéž Vám k tomu Hospodin požehná, naplní Vás všemi potřebnými dary Ducha Svatého a chrání Vás od zlého.


Pokoj Vám.

Pro inspiraci a povzbuzení na Vaší cestě doporučuji knihu: Cesta důvěry se sv. Terezičkou, malá ukázka je zde.

Doporučuji také texty:
Deprese
Deprese - web pastorace
Temná noc Matky Terezy

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)

Čsopis IN! pro dívky / říjen

Čsopis IN! pro dívky / říjen
(8. 10. 2021) Pro někoho může být podzim smutné období, hlavně, když celé dny proprší. Pro někoho je to roční období plné klidu a…

Můžete podpořit „svůj“ hospic

Můžete podpořit „svůj“ hospic
(6. 10. 2021) V sobotu 9. října se připomíná Světový den hospiců.

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)

(3. 10. 2021) Co nám nabízí svědectví Františka z Assisi dnes?  (odkaz na pastorace.cz)

Svátek andělů strážných 2.10.

Svátek andělů strážných 2.10.
(1. 10. 2021) Pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl. Naslouchej jeho hlasu. Můj anděl půjde před tebou, praví Bůh.…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2021) Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce…

Svatý Václav stál u základů Evropy

Svatý Václav stál u základů Evropy
(28. 9. 2021) Jaký vzor nabízíme mladým lidem dnes? Rytíře nebo švindlíře?