Co je smyslem našeho života? Připadám si jako loutka!

Zdravím vás! 

Už nějakou dobu si lámu hlavu nad těmito věcmi: Proč vlastně Bůh stvořil svět a nás lidi? A jaký má náš život smysl? Řekl nám: 'milujte se a množte se'. Takže to je náš jediný smysl života? A máme vůbec svobodnou vůli, když bez Boží vůle ani vlas z hlavy nespadne? Není zkrátka všechno už předem dávno nalajnované, takže ve výsledku je vlastně jedno, co tu budeme dělat?

Někde jsem četla, že život začíná až po smrti... A že hříchama, které děláme, nás Bůh jenom trestá. Nemůžu se zbavit pocitu, že jsme jen jeho loutky. Ráda bych slyšela argumenty, proč tomu tak není. Mám totiž pocit, že vše, co se děje, se děje podle vůle Boží, ať už to dobré nebo to špatné. Dobrým nás Bůh odměňuje a tím špatným trestá.

Proč tohle vůbec řeším? Přijde mi totiž, že nemůžu ovlivnit nic, co se děje v mém životě! Můžu to jen v tichosti přijmout. Rodinu, práci, život, partnera... Nic z toho jsem si sama nevybrala. Prostě to přišlo a nic z toho není takové, jak jsem si to představovala. Jinými slovy, jsem ve svém životě opravdu hodně nespokojená.

Problémy mám jak v manželství, tak v naprosto nevyhovující práci. Teď jsem začala dálkově studovat, ale vůbec nevím, jak to zvládnu. Někdy si říkám, že bych tady radši nebyla. Že můj život je úplně zbytečný.

Promiňte, že jsem Vás tak zavalila otázkami. Ale nikdo jiný mi na ně asi odpověď nedá. 

-redakčně upraveno-

Zdravím Vás a děkuji za Vaši důvěru a opravdovost, se kterou kladete všechny otázky. Je jich hodně. A čiší z nich velká bolest, smutek, tíha, nespokojenost, bezmoc…

Všechny Vaše otázky mají něco společného – jako kdybyste nevěděli, kdo jste, jaká je Vaše skutečná identita, jak obrovskou cenu má Váš život… a z toho plynoucí možnosti, kompetence… jako kdybyste se zabydlela v roli oběti, dítěte, někoho, kdo je vydaný na milost a nemilost – okolí, životu, osudu, svému volnému bohu... jako kdybyste neměla svobodu volby, výběr...

Máte pravdu, rodinu, do které se narodíme, si nevybíráme. Tam jsme dáni, posláni… Ale ten, kdo nás vymyslel, chtěl, vysnil si, utkal v lůně matky (viz např. Ž 139,13), je Bůh. On je ten primární táta – máma. A o tom, jaký je, máme mnoho informací v bibli. Zkuste hledat a budete překvapena. A nejvíc se nám ukázal v Ježíši Kristu, který sám řekl: ,,kdo vidí mne, vidí Otce''. Kdosi krásně pojmenoval Ježíšovo poslání: ,Přišel, aby se ztracené děti mohly vrátit zpět do otcovského domu''. Možná nejsilnější obraz Boha můžeme vidět v příběhu O marnotratném synu… nebo spíše O marnotratném Otci (Lk 15,11 – 32). Jsem přesvědčena, že nás Bůh stvořil z lásky a pro lásku, protože to je Jeho podstata, nemůže jinak… A na Zemi jsme, abychom se ve svobodě naučili milovat a vrátili se zpět... do skutečného života v Božím království. Kdosi přirovnal smrt k porodu dítěte – v těle své matky si děťátko vůbec nedovede představit, co ho čeká venku. A je to život, to co žije 9 měsíců před porodem?

I přes všechny informace o Bohu zůstává ale pro nás mnoho věcí nepochopitelných, nepoznaných. Např. otázka naší svobody a Boží všemocnosti a vševědoucnosti z lidského pohledu nejde moc dohromady. Ale Ježíš při svém odchodu k Otci slíbil, že pošle Ducha Svatého, který nám objasní vše. Můžete o radu, vysvětlení, vedení, uzdravení, utěšení požádat….. On to rád dělá! A často nám poodhrne něco z Boží neuchopitelnosti, dá nám něco zakusit! A pak už víme, i když moc nerozumíme. V Písmu u proroka Izaiáše Bůh říká - "O kolik totiž převyšují nebeskou zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho" (Iz 55,9).  Přesto chce s námi být ve vztahu, v blízkosti, nejsme mu jedno.  A nechce, abychom živořili, ale "měli život a měli ho v hojnosti" (srov. J 10,10).

Je skvělé, že jste začala studovat. To je znamení, že už nechcete být oběť, ale že se rozhodujete, chcete něco dobrého pro sebe  Mohla bych psát dlouho, mohly bychom diskutovat, polemizovat… Ale na to tady není prostor Moc bych Vám přála, aby se Bůh dotkl vašeho srdce a dal se Vám poznat. Abyste ho zakusila jako skutečně dobrého Otce – často o Něm máme hodně zkreslenou představu podle chování a jednání našich rodičů. To nám přidělává hodně práce.  Ale dá se z tohoto vlivu vystoupit.


Moc bych Vám Doporučovala seminář Otcovo srdce (otcovosrdce.cz). Věřím, že tam byste dostala odpovědi na Vaše otázky a zakusila, kdo je Bůh a kdo jste Vy. Přeji Vám, abyste zažila, jak moc jste pro Boha vzácná a jedinečná, jak moc jste milovaná bez podmínek.

Žehnám každý Váš den, každou myšlenku, každé rozhodnutí. A vyprošuji pokoj a naději.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle, Osobní krize, nemoc, smrt