Chodíme spolu už 6 let. Začínám ale pochybovat, jestli je to ta pravá...

Stojím před rozhodnutím, zda si přítelkyni, se kterou jsem už 6 let, vzít za manželku. Nevím totiž, jestli je to Boží vůle... Oba jsme věřící, ale poslední dva roky si absolutně nerozumíme, nejsme schopni normálně komunikovat, neustále mě kritizuje atd.  Přestala chodit na bohoslužby, přestala se modlit a dodržovat veškeré křesťanské zásady. Na manželství má pohled jako lidi ze světa, předmanželský sex není problém, prostě proměna. Bojím se jít do takového manželství, které je na celý život. Vím, že podle Bible rozvod nepřichází v úvahu.

Já chci Pána následovat pevně, v duchu a pravdě, mít pevný, jednomyslný, opravdový vztah, nechci, aby mi byla kamenem úrazu, nebo brzdou. Modlím se za ni, čtu jí denně z Bible, zvu ji stále na bohoslužby, ale ona se k tomu nemá... Cítím z její strany až pohrdání. Nevím, jestli ji mám opustit. Už jí nechci dávat čas, protože tím pádem toleruju hřích. 

-redakčně upraveno-

Je cenné, že ke svému manželství přistupujete zodpovědně a záleží Vám na tom, aby Vám i Vaší budoucí manželce umožňovalo žít křesťanským životem v souladu s Boží vůlí.
Je také dobré, že si uvědomujete, že váš vztah s přítelkyní už nefunguje tak, aby vám přinášel radost a posilu, a že to chcete řešit. Kromě modlitby a studia Písma můžeme a máme ve svém životě využívat i další zdroje lidského poznání, v případě partnerských vztahů psychologie. Psychologové šestiletý vztah považují za dávno „přechozený“. To znamená, že nesoulad mezi vámi nemusí pramenit nutně z toho, že se Vaše partnerka vzdaluje Bohu, ale že se vzdalujete vy dva, protože jste ustrnuli v určité fázi vztahu, která je přínosná po určitý čas, ale musí se včas proměnit do další formy, tedy v manželství a, dá-li Bůh, rodičovství.

Vzhledem k tomu, že psychologové uvádějí jako optimální dobu trvání vztahu před vstupem do manželství přibližně dva roky, není divu, že po čtyřech letech se vaše komunikace s přítelkyní začala kazit. To, co může působit jako nedostatek dobré vůle, nebo dokonce jako projev zlé vůle, tak může být pouhá snaha o změnu ve vztahu. Lidé nejednají vždy tak, jak bychom si představovali a jak bychom považovali za logické nebo účelné, a často neříkají konkrétně, co jim vadí, co chtějí a co potřebují, ale používají různé náznaky. Někdy dokonce jednají, jako by chtěli pravý opak toho, co ve skutečnosti chtějí – není za tím snaha druhé klamat, je to jen projev lidské psychiky. Žena, která je protivná, často volá po tom, aby ji její muž obejmul a dal jí najevo svou náklonnost. Pokud muž tuto nelogičnost nepřijme a klade si – ze své strany oprávněné - podmínky, co má prvně žena změnit, aby se k ní začal jinak chovat on, marně tápe, proč vztah stále více upadá.

Křesťanská láska obsahuje zodpovědnost za druhého a je dobře, že Vám záleží na tom, aby Vaše přítelkyně měla dobrý vztah s Bohem a nejednala špatně. Zároveň je potřeba nezapomínat, že Boží láska k nám vyžaduje naši svobodnou vůli a dobrovolnost a že to musíme ve vztahu k druhým respektovat, jakkoli nás trápí, když jednání druhého nerozumíme, nebo s ním dokonce nesouhlasíme. Zažívají to všichni rodiče, kteří cítí zodpovědnost za to, aby jejich děti chodily do kostela. Hledají cestu, jak dát dětem najevo, na čem jim záleží, a zároveň jak dětem křesťanství neotrávit a nechat jim prostor na vytvoření vlastního svobodného vztahu jak s Hospodinem, tak s církví. Je to velmi citlivá záležitost a neexistují v ní všeobecně platné návody, jen některá varování. A jedno z varování se týká výrazného nátlaku a nerespektování individuální cesty druhého člověka. Do láskyplného vztahu nelze nikoho nutit. Co nevede k žádoucímu cíli u dětí, tím méně povede k cíli u dospělé ženy.

Stejně jako se liší projevy vztahu mezi lidmi, a co vyhovuje jednomu páru, to by druhý nesnesl, i vztah s Pánem může mít různé podoby a není nutně jedna lepší než jiná. Zatímco někdo s Bohem nejraději komunikuje na kolenou při modlitbě, jiný studuje Písmo, pro dalšího je základním prvkem společenství, někdo své křesťanství prožívá nejvíc třeba při putování přírodou. Každý člověk to navíc může mít v různých životních fázích jinak, a co mu vyhovovalo a posilovalo ho v určité době, to mu nemusí vyhovovat jindy. To, že někdo netráví ve společenství tolik času, kolik v něm trávil dřív, případně tolik nestuduje Písmo nebo se nemodlí určitým, viditelným způsobem, neznamená, že jeho život s Bohem degeneruje. Možná se jen proměnily vnější projevy.

Za sebe bych doporučovala vyřešit napřed lidskou stránku celé záležitosti. Využila bych služeb nějakého párového terapeuta a věnovala čas hledání, zda se s přítelkyní shodujete v tom, co od tohoto vztahu čekáte, co jste ochotni do něj investovat a zda jste schopni účelných kompromisů. Pokud se vám povede obnovit důvěru a vstřícnost mezi vámi, budete pravděpodobně schopni mluvit i o svém vztahu s Bohem. Je samozřejmě krásné, pokud se partneři shodnou v tom, jak tento vztah prožívají, ale ze zkušenosti víme, že to není podmínkou fungujícího manželství. Jak už jsem psala, tyhle věci se v průběhu života mění, a je dobré s tím před vstupem do manželství počítat. I kdyby mezi vámi teď panovala shoda, neznamená to, že budete ve stejné shodě žít po celý společný život.

Bůh dává každému člověku tolik prostoru, kolik tento člověk potřebuje, a neopouští ho, ani když s ním člověk na čas přestane mluvit. Neexistuje jeden jediný správný způsob křesťanského života. Každý vztah ale potřebuje svobodu, respekt a důvěru. Pokud by se Vaše přítelkyně přizpůsobila Vašim požadavkům jen pro klid mezi vámi, nebylo by to prospěšné ani jejímu vztahu s Bohem, ani vztahu mezi vámi. Zkuste ke své přítelkyni přistupovat jako k dospělé ženě, která umí sama poznat, co jí prospívá. Nechte jí svobodu, ať se může sama rozhodnout, kdy se bude modlit, kdy půjde do společenství, kdy bude číst Bibli. Možná potřebuje jen prostor, aby tyhle věci mohla dělat sama za sebe, ne pod nátlakem, z lásky k Bohu, ne z lásky k člověku.

Je samozřejmě možné, že zjistíte, že bude pro oba lepší se v dobrém rozejít a každý pokračovat dál svou cestou. Na to je doba před manželstvím určena a není projevem lidského selhání, když partneři zjistí nesoulad včas a zařídí se podle toho. Rozvod, zvlášť u rodiny s dětmi, není špatný proto, že ho zakazuje Bůh, ale Bůh ho nedoporučuje proto, že takový rozpad rodiny zraňuje lidi.

Budu se modlit, ať společně najdete řešení své obtížné situace a ať už dál půjdete spolu, nebo každý zvlášť, ať si zachováte vzájemnou úctu a důvěru – takovou, jakou ke každému z vás má váš společný Otec.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství