Problém s vírou v nevěřící rodině

Dobrý den,
Je mi 17 let a mám problém.
Vyrůstala jsem v ateisticke rodině a jako ateista jsem byl vychovávaná. Avšak nikdy jsem Boha nezavrhovala. Vždycky mě něco táhlo spíše k víře, ale nikdy jsem nebyla schopná víru přijmout. Snad kvůli tomu, že jsem žádného křesťana neznala a  nemohla si o víře s nikým promluvit. 

Jednoho dne jsem potkala kluka, se kterým nyní chodím, milujeme se. Po čase mi řekl, že je věřící a já jsem pocítila štěstí. Konečně jsem našla někoho, s kým si mohu o víře povídat. Netrvalo dlouho a já přijala Boha za svého Pána. Nejsem pokřtěná, ale moc bych si to přála. Když jsem se o tom zmínila rodičům, řekli mi, že to dělám jen kvůli mému příteli, což není pravda. Do kostela musím chodit na tajno, dávat si pozor, aby mě nikdo neviděl. V neděli je mše brzo ráno a já byla vždycky veliký spáč. Mam strach, aby rodiče neprišli na to, že vstávám tak brzo kvůli kostelu. Nemůžu se modlit před jídlem. Nemůžu před nimi o víře ani promluvit. Co mám dělat ve své situaci? Jak přesvědčit rodiče, že pro mě víra znamená hodně. Je to složité.

Děkuji.

Milá...

Chápu Váš boj a dilema. Zdá se mi dokonce, že to co prožíváte, je vlastně součást samotné cesty víry. Ta totiž málokdy zraje bez určitých kontroverzí a protivenství. Nebojte se však, víra je především odevzdání do vůle a pomoci všemohoucího a milujícího Boha a ten má moc vše ve Vašem životě obrátit v dobré.

Myslím, že je důležité, abyste dál kráčela za hlasem svého srdce tak, jak cítíte, že Vás víra vede. Nebojte se ve víře dál vzdělávat, objevovat její prostředky jako jsou Bible, svátosti, duchovní literatura a připravovat se na křest. Je to Vaše právo a bylo by škoda tento dar dusit. Vztah s Bohem, jehož volání pociťujete, je v tuto chvíli to nejkrásnější, co můžete rozvíjet.

Samozřejmě, že vztah k blízkým, zejména rodičům, je také důležitý, ale otázka víry je tak osobní, že předchází i nejbližším vztahům. Je správné zachovat vděčnost, lásku a respekt rodičům, kteří se v životě pro nás museli mnohokrát obětovat. Nicméně vztah s Bohem je existenciálně ještě důležitější. Je to vztah, který jde ke kořenům Vaší samotné existence, která je bližší, než i Vaši nejbližší…

Je dobré svou víru praktikovat neokázale, aby zbytečně neprovokovala ty, kteří tento dar (třeba prozatím) nedostali. Člověk je málokdy prorokem ve své domovině, jak ostatně ukazuje i Ježíšův příběh, když přišel učit do Nazareta (ve 4. kapitole Lukášova evangelia). Na druhou stranu není však správné svou víru úzkostlivě skrývat a tajit. Jde o dar, který má nakonec přinést prospěch i Vašemu okolí, tedy i Vašim nejbližším, kteří Vás zatím nechápou.

Nejlepší strategií v tomto smyslu bude, když se za své blízké (které může Vaše cesta víry provokovat) pravidelně a s láskou budete modlit. Pak se i případná nedorozumění a konflikty, způsobené jejich nepochopením Vaší víry, mohou obrátit v dobré a stát se místem prohloubení života Vašeho i jejich. Nebojte se, v dějinách církve bylo mnoho historických osobností a svatých, kteří prošli podobnou zkouškou, kdy se museli probojovat nepochopením svého nejbližšího okolí. Možná si o některých z nich čtěte a hledejte u nich inspiraci a povzbuzení…

Přeji Vám sílu a moudrost Ducha svatého.
 

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Křest dospělých