10. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? Moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Po popisu přestoupení v sociální a náboženské oblasti (5,10-15) se v 6,1-3 vyjadřuje lítost a touha najít opět Boží přízeň. Na to odpovídá prorok, který předkládá podmínky pravého pokání: 1) uznat prázdnotu a nepravdivost své lásky k Bohu; 2) přivlastnit si pravou lásku (hebr. chesed), která zahrnuje postoj věrnosti vůči Bohu, solidarity a milosrdenství vůči bližním.

Oz 6,3b-6

Snažme se poznat Hospodina, jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlaží zemi.
Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo? Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. Proto jsem je vzdělával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, má spravedlnost jako světlo vychází. Lásku chci, ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

ŽALM 50

Odpověď: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem – od východu slunce až na západ. – „Nekárám tě pro tvé oběti, – vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, – vždyť můj je svět se vším, co ho plní! – Copak požívám maso z býků – či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály – a plň Nejvyššímu své sliby! – Pak mě vzývej ve dni soužení, – vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

2. ČTENÍ

Po jasném tvrzení, že člověk je ospravedlněný vírou (3,28), Pavel načrtává znaky této spasitelné víry. Skutečná víra věří „i v beznaději“: Bůh je totiž tak mocný, že přináší život tam, kde je smrt a nicota. Toto prokázal už v životě Ježíšově a prokáže i v našich životech (8,22-25).

Řím 4,18-25

(Bratři a sestry!) Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: ‚Tolik bude tvého potomstva!‘ A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné – vždyť mu bylo skoro sto let – a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že (Bůh) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto ‚mu to bylo uznáno za spravedlnost.‘
Ale v Písmu to není řečeno jen kvůli němu, že ‚mu to bylo uznáno‘, nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Ten, kdo je povolaný, je celník – nemocný, hříšník, kterého může zachránit jen Boží milosrdenství. Toto volání se promění v dar společenství symbolizované stolováním v domě celníka. V kontextu kap. 8-9 nemocní nejsou jen chromí, malomocní, slepí, ale především ti, kdo potřebují Boží odpuštění, zpečetěné společenstvím stolu.

Mt 9,9-13

Když Ježíš šel (ze svého města), uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.
Když byl Ježíš u stolu v (jeho) domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: „Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“
On to zaslechl a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť‘. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky.“

K ZAMYŠLENÍ

O ozdravujících účincích moře nebo hor, k nimž se přiblížíme, o prospěšnosti slunečních paprsků, které nás na jaře zahřívají, nemáme většinou pochyb. Ale co pro nás znamená blízkost Ježíše? Evangelium popisuje velmi střízlivě a prostě Ježíšovo setkání s hříšníky u stolu. A přece jasně dokládá, že tato setkání měnila životy lidí, osvobozovala je od hříchu a naplňovala je novou skutečností. Mělo by to v nás vyvolat velmi živou otázku: Co pro mne znamená přiblížení se k Ježíši při mši? Při přijímání? V modlitbě? Ve společenství těch, kdo jsou kdekoliv shromážděni v jeho jménu a on je, jak slíbil, uprostřed? Počítám s jeho uzdravující mocí? Věřím, že tato přiblížení mohou naplňovat a měnit můj život? Nebo stále žádám od Krista to a ono, jako kdyby mi vlastně nic nedal?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

6. 6.

2 Kor 1,1-7

Mt 5,1-12

Komentář: 2 Kor 1,1-7
Vnímat útěchu i tehdy, když trpím, a připustit, že mohu trpět, i když jsem Kristův, to vyžaduje opravdovou víru. Není marné o ní prosit, zejména tehdy, když náš život plyne klidně a bez velkých překážek.

7. 6.

2 Kor 1,18-22

Mt 5,13-16

Komentář: 2 Kor 1,18-22
„Ano“ je základní slovo víry. „Ano“ – ne pasivně k čemukoliv, co nás potká, ale k Božím zaslíbením a výzvám. Je to náš největší úkol.

8. 6.

2 Kor 3,4-11

Mt 5,17-19

Komentář: 2 Kor 3,4-11
Litera je neživá, Duch svatý je živý a oživující. Literu můžeme respektovat, Duchem Božím se máme nechat vést. V obou případech je ale třeba vyloučit naši svévoli.

9. 6.

2 Kor 3,15 – 4,1.3-6

Mt 5,20-26

Komentář: 2 Kor 3,15 – 4,1.3-6
Duch Páně člověka osvobozuje od tíže Mojžíšského zákona i od lidské bezradnosti. Neosvobozuje nás k životu podle vlastních přání, ale k životu v úzkém společenství s Bohem.

10. 6.

2 Kor 4,7-15

Mt 5,27-32

Komentář: 2 Kor 4,7-15
Život Ježíšových apoštolů nebyl a nikdy nebude jen řetězcem úspěchů. Naděje ale není v tom, že apoštol vše zvládne, naděje je ve vzkříšení, které má v Ježíši svůj počátek.

11. 6.

2 Kor 5,14-21

Mt 5,33-37

Komentář: 2 Kor 5,14-21
Výsledkem Ježíšovy činnosti není ani jen jeho vlastní smrt, ani jen učení, které nám zanechal. Výsledkem je celý život, probíhající proměna těch, kdo v něho uvěřili.