Setkání se sebou

Zaslechnout své jméno

z knihy Modlitba jako setkání , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Otázka je, jak se mohu „prodrat“ k bodu, v němž mohu skutečně říci „já“. Jedna cesta záleží v tom, abych se jednoduše stále znovu tázal: Kdo jsem? Potom mi přijdou bezděčně odpovědi nebo obrazy. A ke každé této odpovědi pak řeknu: Ne, to nejsem já, to je jen jedna moje část. Nejsem ten, za koho mě moji přátelé pokládají, nejsem ten, za koho se já sám pokládám. Nejsem totožný s úlohou, jakou hraji před svými známými, a s maskou, jakou si nasazuji před cizími. Mohu zjistit, že se tvářím jinak v kostele než v práci, že jsem jiný doma než na veřejnosti. Kdo jsem ve skutečnosti? Nejsem totožný ani se svými city a myšlenkami. Myšlenky a city jsou ve mně, ale mé „já“ se neprojevuje v nich, musí se hledat mimo všechno myšlení a cítění. Nemůžeme toto „já“ definovat a podržet.

Ale když se budeme stále hlouběji nad sebou zamýšlet, získáme jisté ponětí o tajemství vlastního „já“ . „Já“, to znamená víc, než lišit se od druhých, je to víc než vědomé jádro osobnosti, víc než výsledek mé životní historie. „Já“ znamená: Bůh mě zavolal mým jménem, nezaměnitelným jménem, Jsem slovo, které vyslovuje Bůh jen ve mně. Má podstata nezáleží v mém výkonu, v mém vědění, ani ne v mém cítění, nýbrž ve slově, které Bůh pronáší jen ve mně a které lze zaslechnout v tomto světě jen ve mně a skrze mne. Setkat se sám se sebou proto znamená získat ponětí o tomto ojedinělém Božím slově. Bůh už promluvil prostřednictvím mé existence, řekl ve mně své slovo. Modlit se ve smyslu „setkání se sebou“ znamená potkat Boha v jeho nejvnitřnějším tajemství, Boha, který mě oslovil ve mně samotném a který ve mně vyslovil sebe.