Ježíš řekl: „Já jsem život.“ (J 14,6) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Józef Augustyn

Smíření nebude trvalé, pokud by bylo dosaženo pod tlakem

Ochota darovat a přijmout

z knihy Křivda, odpuštění a smíření , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Často se stává, že si lidé toužící překonat v sobě pocit ublížení pletou pojem odpuštění se smířením. Jde tu však o dvě různé, byť úzce související, zkušenosti. Odpuštění smíření předchází; představuje také nutnou podmínku skutečné jednoty a smíru mezi lidmi. Smíření lze budovat jedině na vzájemné výměně odpuštění - dar odpuštění by tedy měl být spojen s jeho přijetím.

Odpuštění má charakter vnitřní zkušenosti, je to osobní rozhodnutí odpustit našim viníkům všechna jejích provinění a hříchy proti nám. Uskutečňuje se v hloubi srdce a na bližním je nezávislé. Osobní odpuštění viníku je možné i tehdy, nemůžeme-li se s ním zatím ještě zcela smířit. Můžeme mu však darovat své odpuštění i v situaci, kdy zatím nevnímá odpovědnost za zlo, které nám způsobil a ve vztahu k nám nadále vytrvává v postoji nevlídnosti, neochoty nebo nepřátelství. Odpuštění je možné vždycky, protože závisí výlučně na rozhodnutí srdce. U smíření je naopak nutný podíl obou zúčastněných stran konfliktu.

Smíření je podobně jako odpuštění procesem s vlastní dynamikou. Často vyžaduje delší čas, a proto je na obou stranách zapotřebí velké trpělivosti. Není dobré snažit se násilím a příliš ukvapeně směřovat ke smíření, pokud mezi oběma stranami stále přetrvává velká neochota a odpor. Odpuštění a s ním spojené milosrdenství se projevuje i v trpělivosti - ne vždy jsou naši viníci schopni se s námi smířit.

Smíření by nebylo trvalé, kdyby se jej člověk snažil dosáhnout pod tlakem nepokoje, netrpělivosti, chorobného pocitu viny, perfekcionismu, pocitu méněcennosti, strachu o sebe a dalších negativních emocí. Naprosté smíření vyžaduje vzájemně překonat výhrady, emocionální bloky, neochotu a nevlídnost. Má-li být pravdivé, musí vyrůstat z lidského srdce. Vzájemné odpuštění a smíření roste podobně jako zrnko vhozené do hlíny často velice pomalu. Je tedy třeba čekat a zároveň se pokoušet vycházet si vstříc. Smíření začíná v okamžiku, kdy si ve vzájemném vztahu s naším viníkem začínáme signalizovat, že jsme ochotni vyměnit si odpuštění - darovat je a přijmout, a to bez ohledu na velikost provinění na obou stranách.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Související texty k tématu:

Láska v rodině (a výchově):
- Příprava na rodičovství a výchovu s humorem :-) 
- Děti nejsou záplaty
- Děti odrážejí naši ne/lásku - R. Campbell
- Láska se musí přelévat Z rozhovoru s P. V. Kodetem
- Když dítě nepřichází J. Fenclová
- Další texty k tématu rodina zde, výchova zde

Odpuštění, smíření:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Život v tichu a společenství. Jaké jsou výzvy řeholního či kontemplativního života dnes? /K POSLECHU

Život v tichu a společenství. Jaké jsou výzvy řeholního či kontemplativního života dnes? /K POSLECHU
(1. 5. 2026) Kláštery byly kdysi místem ticha, modlitby a pomalého rytmu života. Dnes kolem nás neustále pípají mobily, nové a nové…

Svátek práce 1. 5.

(30. 4. 2026) Jaký je hlubší smysl lidské práce?

Kdy je Den matek

(29. 4. 2026) Svátek matek - datum

Tábor Radost – pro děti a mládež od 9 do 16 let

Tábor Radost – pro děti a mládež od 9 do 16 let
(28. 4. 2026) Pojeďte s námi na tábor Radost v srdci Orlických hor.  Volná místa 11. 7. – 25. 7. a 25. 7. – 8.…

Jak se dnes česká církev vyrovnává se svou minulostí ? / K POSLECHU

Jak se dnes česká církev vyrovnává se svou minulostí ? / K POSLECHU
(26. 4. 2026) Rozhovor s doc. Mgr. Jaroslavem Šebkem, Ph.D., DSc., na platformě Ecclesia Podcast CZ na téma: katolická církev v…