Sekce: Nedělní liturgie
27. 10. 2019
30. neděle v mezidobí - Cyklus C
VSTUPNÍ ANTIFONA
Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože,
rozmnož naši víru, naději a lásku,
ať s radostí plníme, co přikazuješ,
aby se na nás splnilo, co slibuješ.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova patří k nejmladším textům Starého zákona (2. stol. př. Kr.). Jde o ponaučení mladému a zřejmě dobře situovanému muži v nejrůznějších oblastech života. Náš text se vztahuje k modlitbě.
Sir 35,15b-17.20-22a
Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.
ŽALM 34
Bůh slyší volání, pokud naše srdce respektuje Boha. Obracejme se k němu s pravdivým a pokorným srdcem a on bude jednat.
Odpověď: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.
Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.
Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo,
aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
(Spravedliví) volali, a Hospodin slyšel,
vysvobodil je z každé jejich tísně.
Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce,
na duchu zlomené zachraňuje.
Hospodin zachraňuje duše svých služebníků,
nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.
2. ČTENÍ
Osobní dopis svatého Pavla Timoteovi obsahuje nejen řadu povzbuzení, ale odráží i jeho nelehkou situaci. Zároveň jde o úžasnou ukázku praxe apoštolovy víry.
2 Tim 4,6-8.16-18
Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli (lidé) ze všech národů. A (tak) jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.
EVANGELIUM
Pokračujeme v návodu, jak se dobře modlit. Minulou neděli jsme zmínili vytrvalost. Dnes jde o pravdivost či pokoru. Ježíšův příklad je opět vyhrocený: Chrám bylo obrovské prostranství, větší než náměstí! Řecký text není jednoznačný: farizeus se modlí zřejmě k sobě místo k Bohu.
Lk 18,9-14
Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: `Bože, buď milostiv mně hříšnému.' Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Budeme jásat nad pomocí Páně, budeme oslavovat jméno svého Boha.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej,
ať v nás tvé svátosti působí milost, kterou obsahují,
abychom v plné míře obdrželi to,
co konáme svátostným znamením.
Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Často se ptáme: Jak se modlit, aby to bylo správné? Modlitba je především velmi osobní oslovení Boha. Před ním nelze nic skrýt – srdce, radost, i hřích, zlo, závislost… Člověk, který žije v pravdivém pohledu na sebe, má i přes mnohé slabosti cestu k Bohu v modlitbě otevřenou! Avšak ten, kdo s očima upřenýma jen na sebe, požitek, sobectví, moc či majetek se snadno posune do situace, v níž už nerozeznává, jak velmi šilhá jeho srdce. Pak i před Bohem i před lidmi nevidí, že jeho svět je celý nakloněný. Tak je tomu i v dnešním evangeliu. Ježíšovo podobenství míří na zavedené „zbožné“ lidi, které ani nenapadne, že něco v jejich životě je zcela špatně. Samolibost a „samospravedlnost“ je uspávají, takže se považují za svaté a dokonalé. A při tom jejich srdce se zcela uzavřelo a není ochotné vyhlédnout ze své ulity a zahlédnout svět, lidi i Boha takové, jací ve skutečnosti jsou!
Další text k zamyšlení na toto téma:
Čím více si připadáme dokonalí a neomylní v tom, co děláme, tím více jsme podobní farizeovi. Dokážeme-li si ale přiznat, že jsme chybující a svých chyb litovat upřímně, blížíme se realistickému celníkovi.
https://www.vira.cz/texty/tema-tydne/plizive-nebezpeci-vlastni-dokonalosti
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ Sv. Šimona a Judy
Ef 2,19-22
(Bratři!) Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.
Lk 6,12-19
Ježíš vyšel na horu, aby se modlil; a celou noc strávil v modlitbě s Bohem. Když se rozednilo, zavolal k sobě své učedníky a vy-volil z nich dvanáct, které nazval apoštoly: Šimona, kterého pojmenoval Petr, jeho bratra Ondřeje, dále Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona, kterému říkali Horlivec, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem. Ježíš sestoupil z hory a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Přišli, aby ho uslyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravováni byli také ti, které trápili nečistí duchové. Každý z toho množství lidí se ho snažil dotknout, protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny.
Komentář: Ef 2,19-22
Ježíš je náš nárožní kvádr, na kterém stojí stavba církve. Kdykoli jsme chtěli v dějinách stavět na něčem jiném, nevyšlo to. Ostatně, platí to i o naší zemi…
ÚTERÝ
Řím 8,18-25
Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí.
Lk 13,18-21
(Ježíš) řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu ho přirovnám? Je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na své zahradě; vyrostlo a stal se z něho keř, takže ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“ A potom řekl: „K čemu přirovnám Boží království? Je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“
Komentář: Řím 8,18-25
Lidské sobectví působí porušení; nejen duše, ale i přírody, kterou člověk drancuje. Celé tvorstvo úpí očekáváním. Nemá Bůh právo vyžadovat od nás rozumnější chování? Vždyť jsme jeho obrazem!
STŘEDA
Řím 8,26-30
Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí. Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.
Lk 13,22-30
Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: `Pane, otevři nám!', odpoví vám: `Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: `(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: `Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“
Komentář: Řím 8,26-30
Mohu se zamyslet: nakolik jsem ve shodě s obrazem jeho Syna? Co největší přiblížení mě dokáže udělat trvale a plně šťastným.
ČTVRTEK
Řím 8,31b-39
Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v Písmu: `Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.' Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Lk 13,31-35
K Ježíšovi přišlo několik farizeů a řekli mu: „Odejdi odtud, protože Herodes tě chce zabít!“ Odpověděl jim: „Jděte a řekněte té lišce: `Vyháním zlé duchy a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dosáhnu svého cíle. Avšak dnes, zítra a pozítří musím pokračovat v cestě, protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.' Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni. Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste. Proto váš dům zůstane opuštěný. Říkám vám: Neuvidíte mě, dokud nepřijde (doba), kdy řeknete: `Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!'“
Komentář: Řím 8,31b-39
V tom je Bůh mocný: že nás nic nevyrve z jeho ruky. Ovšem, pouze můj hřích a nechuť s Ním žít mě od něj vzdaluje. Největším nebezpečím je tedy moje svévole…
PÁTEK Slavnost všech svatých
Zj 7,2-4.9-14
Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“ Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“ Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si doběla vyprali v Beránkově krvi.“
Mt 5,1-12a
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost,neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost;radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“
Komentář: Zj 7,2-4.9-14
Všichni ti, kteří přicházejí z velkého soužení, budou vítěznému Beránkovi nejblíže. A všichni současní mučedníci trpí i tak trochu za nás…
SOBOTA Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
2 Mak 12,43-46
Juda, kníže Izraele, uspořádal sbírku dva tisíce drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána oběť za hřích. To bylo jistě dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé. Nadto myslil na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnuli ve zbožnosti. Svatá a zbožná je to myšlenka! Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.
Lk 23,33.39-43
Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“
Komentář: 2 Mak 12,43-46
Z úryvku vyplývá vhodnost a prospěšnost modliteb za mrtvé. My, kteří smíme mít účast na zpřítomnění oběti našeho Pána – na eucharistii, můžeme pro zemřelé udělat nejvíc.
