Ve světě je tolik bezpráví! Měj přesto naději

Kamarád mě nedávno pozval, jestli bych s ním nechtěl rýžovat zlato. Překvapilo mě, že to ještě někdo dělá. Člověk stojí celý den ve studené vodě, v rukou obrací mokrý a ostrý písek. Je to nepříjemné, často bolestivé. A přesto to zkouší znovu a znovu – protože ví, že mezi tisíci bezcennými zrníčky se může skrývat malý kousek zlata.

Myslím si, že právě takto vypadá křesťanská naděje. Neznamená tvářit se, že kolem nás není násilí, hádky nebo nespravedlnost. Neznamená si namlouvat, že je všechno ideální. Spíš jde o odvahu znovu a znovu brát do ruky „písek reality“ a věřit, že v něm lze najít něco dobrého.

Prorok Habakuk volal k Bohu už před tisíci lety: „Ve světě je bezpráví! Co teď?“ A Hospodin mu odpověděl: „Ano… ale ty měj naději.“ Naděje není naivní únik. Není to zavřít oči a malovat si duhový most přes propast.

Naděje je vnitřní síla jít dál.
Postavit se pravdě.
Uvěřit. Vstát – a žít.

-redakčně upraveno-