V životě nevidíme dál než na krok před sebe. Víme ale, s kým jdeme…

Pohyb a změna jsou charakteristiky doby, v níž žijeme. Řada lidí má dojem, že by nepřežili setrvávání na jednom místě s minimem změn. Současně ale velmi požadujeme jistoty. Chtěli bychom pohyb a změny jen v rámci stále příjemného a zajištěného života. Představa života beze změny je ale jen „zbožné přání“ a iluze. Kam a proč tedy jdeme?

Abramovi bylo řečeno, že má vyjít z jistot, které znal, do neznámé země. Tedy do nejistoty. Výzva ale přišla od Boha. Od toho, kdo se mu nabízel jako neochvějná jistota. A Abram výzvu přijal a vyšel, ač nevěděl, kam jde.

Skutečnost je taková, že i my ve svém životě vidíme sotva na krok dopředu. Dále nevíme, kam cesta povede. Můžeme ale vědět, s kým jdeme. Kdo nás pozval na životní cestu a k určitému způsobu životního stylu. A kdo nás chce vést k sobě tak, že ani smrt takovou cestu neukončí. Není tedy pro nás prospěšné jít životem jen tak své-volně naslepo. Bylo by iluzí si myslet, že po celý život si můžeme své životní místo i svou životní cestu určovat sami.

Vydáváme se na  své cestě na Boží výzvu, 
anebo se jen necháme smýkat životem,
možná v iluzi, že vše řídíme sami a nejlíp?   

"I kdybych šel temnotou rokle 
nezaleknu se zla,
vždyť ty jsi se mnou, Bože." (Ž 23,4)

Redakčně upraveno