V Božím plánu pro nás není žádný spěch ani tlak

Advent je pro mě přese všechno jedním z nejkrásnějších období roku. Každý rok se moc těším, jak ho prožiji, jak poklidný to bude čas, jak se budu připravovat na vánoční svátky… A stejně tak každý rok zjišťuji, že se z očekávaného poklidu stává hektické období, ve kterém v jednu chvíli řeším práci, v druhé domácnost, nestíhám vymýšlet vánoční dárky, napéct cukroví na všechny možné vánoční besídky a můj sen o pokojném adventu se pomalu rozpadá v předvánočním úklidu.

Troufám si říci, že nejsem jediná na světě, kdo už někdy prožil, že se mu nedaří procházet adventem podle svých představ. Možná by nám letos mohla pomoci slova proroka Izaiáše:

„… ve svém klínu beránky nese,
ovce s mláďaty pomalu vede.“

Z těch slov na mě dýchá nesmírný pokoj. Žádný tlak na výkon, žádné „musíš všechno zvládnout a stihnout“.

My ženy můžeme prožít, že nás někdo pomalu vede, ať už s „mláďaty“ či bez nich. Muži, na jejichž bedrech toho často leží také příliš, se nemusí stydět ani obávat vzít se s pastýřem kolem ramen a jít s ním kus cesty, aby nalezli ztracený klid a dostalo se jim odpočinku. Nikdo z nás nemusí spěchat, můžeme jít svým tempem a svůj život a potažmo i adventní období  p r o ž í v a t,  a ne jím jen prolétnout.

V Božím plánu totiž pro nás není spěch ani žádný nátlak. Jen Boží touha po tom, abychom všichni v klidu došli k naplnění svého života, ke spasení.

Vánoční radost z narození toho,
který pase své stádo, se blíží.
Nenechme si ji letos ničím vzít.