Opovrhovaný ředitel berňáku a kolaborant převlékl kabát

Na příběhu se Zacheem mě vždy oslovovala jedna zvláštní věc. Ježíš „prochází“ Jerichem. Jakoby tam někoho hledal. Taky proč by šel do města se špatnou pověstí těsně přes svým vstupem do Jeruzaléma?

Vždy mi to připadlo tak, že Ježíš už předem jasně věděl, v jakém stavu je Zacheovo srdce a že za ním musí jít. Ještě k tomu v evangeliu slyšíme zvláštní „Dnes MUSÍM zůstat v tvém domě.“ Ježíš už dopředu věděl, že v Jerichu na Boha asi čeká také nějaký člověk, který touží po změně, po obrácení – a že za ním MUSÍ jít. Zacheus byl všemi pohrdaný ředitel berňáku a ještě kolaborant k tomu. Výběrčí daní pro Římany. Kdo jiný by mohl kolaborovat s Římany a ještě obírat vlastní lidi? Jedině někdo, kdo je morálně fakt nízko. A ještě ten „malé postavy“! A když jsem si přečetla, co znamená jméno Zacheus, skoro mě obmyli: znamená to v překladu „čistý“. Tak to skutečně Zacheus neměl v Jerichu snadnou pozici: Hele, už jde, ten Pan Čistý! Pan Malý a ještě Čistý! Jde zas vybírat daně – pro Římany!

Svět není černobílý – jenže ta touha věci zjednodušovat často převažuje. Slušný člověk by asi raději žebral, než aby sloužil Římanům ve vybírání daní... Ale bylo to tak jednoznačné a jednoduché? Víme my, co měl Zacheus za sebou a čím prošel? Víme, jestli měl Zacheus někdy nějakou možnost ze svého koloběhu života nějak vystoupit? Máme právo soudit srdce člověka? A máme schopnost vidět do srdce jako Ježíš?

Ježíš prochází... a jde najisto, najisto za toužícím srdcem. A co udělá? Opět něco naprosto šokujícího – pozve se k řediteli berňáku domů. A pan ředitel „Čistý“ – okamžitě přijímá – a okamžitě dává VŠE. Mimochodem, jeho touha ho vyhnala běžet už dopředu na strom, nestyděl se vylézt na strom, hlavně aby Ježíše viděl, nestyděl se, mocný pan ředitel berňáku.

Lidé Zachea odsuzovali – a možná, že z toho kolotoče hříchu neuměl sám ven. A Ježíš si pro něj přišel. Nenechal ho v bryndě. A to je velká naděje pro každého nás, pro mě samotnou! Když nenechal v bryndě Zachea a zašel si pro něj do města hříchu ještě před svým vstupem do Jeruzaléma, pak nenechá ani mě toužit nekonečně po změně, které nejsem sama schopna! Ani mě nenechá plácat se v mém špatném jednání, nenechá mě napospas obviňování okolí a černobílému vidění druhých! 

Takto úplně stejně vidí do srdce Ježíš i mně – i tobě. Vidí, jestli tam mám nebo nemám silnou touhu po změně. Jestli bych to riskla a vylezla na strom, ať mě vidí klidně celé město. Jestli bych byla schopna pro očistu svého srdce dát k dispozici vše, svou pověst, své jmění, svůj způsob života... 

(„Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“)