Odpočiňme si a nechme se občerstvit

Je tu léto, čas prázdnin, dovolených, čas odpočinku.
Někdo si ho může dovolit víc,
někdo míň a někdo možná vůbec.
Potřebuje ho ale asi každý.
Avšak ani ten, kterému se podaří
vystoupit z vlaku všedních dní,
nemá vyhráno.

Často totiž o dovolených přichází čas v mnohém náročnější:
intenzivní nápor na nejbližší vztahy, hádky,
nesplněná očekávání, stresové situace…
A ani vydařený pobyt na chalupě, u moře, v horách… není zárukou,
že naše nejhlubší touhy budou naplněny.

Lidé, kteří se vydali, aby viděli a slyšeli Ježíše,
byli možná stejně jako mnozí z nás unavení
ze všech nároků života, komplikovaných vztahů,
někde uvnitř byli možná opuštění, zatížení strachem,
zoufalstvím, možná spoutaní zlobou, záští, závistí…

Ježíš na ně pohlédl se soucitem.
Věděl, že Jeho slovo má moc občerstvit,
stát se světlem, osvobodit, dát naději…
Že v něm je nový život
a potřebuje ho slyšet každý.
Proto k nim začal promlouvat.

Ať jsi dnes kdekoli,
vzpomeň si na Boha soucitného a milosrdného,
Boha, který ví o tvé únavě a skleslosti,  
hledí na tebe s láskou
a chce k tobě promlouvat.

U něj je pravý odpočinek.
Jdi a spočiň u něj.

redakčně upraveno