Nikdo není dokonalý. Bůh s námi přesto počítá.

Vzkříšený Ježíš přichází mezi své učedníky v situaci, kdy jsou ze strachu zavření a neví, co dál. Přesto jim přináší zvláštní výzvu: aby šli do světa, a stali se prostředníky smíření. Napřed je však k tomu třeba, aby přijali Ducha svatého, jeho Pokoj. 
 
Jak vidíme, dar Ducha není výsadou vyvolených, darem pro ty, co se osvědčili svou věrností a vytrvalostí. Ba naopak. Dar Ducha přichází i v návaznosti na lidské selhání. Bůh pracuje s naší slabostí a každému nabízí svou blízkost v situaci, kde právě je a takovému, jaký právě je.

Nemusíme se tedy bát. Bůh nabízí Ducha svatého, Boží moc pokoje, i když jsme se neosvědčili, měli jsme daleko k dokonalosti a víme, že ani zítra to přes naši snahu nemusí být o moc lepší... Bůh nás každého oslovuje jako svého milovaného i v našich slabostech, pochybách, v bezradnosti a říká nám: „Pokoj Tobě“. Není nic, co by nás mohlo oddělit od jeho lásky.

Tento Boží pokoj, pokud se mu otevřeme, snímá pocit hanby a uzdravuje nás. Zároveň nám Duch připomíná, že vedle nás jsou lidé, kteří jeho pokoj a přijetí také potřebují. Přestože máme možná v srdci zatvrzelost a neochotu odpustit, přesto nás volá, abychom se i těmto lidem stali prostředníky pokoje.

Není snadné nést pokoj a smíření. Ale právě tehdy, když si uvědomujeme, že to není snadné, když nás přemáhá zlost nebo špatná nálada,  prosme o pomoc, o Boží pokoj, pro sebe i druhé kolem nás. Nic by nás nemělo odradit od vytrvalé prosby o dar Ducha, který dává pokoj.

Jak nás povzbuzuje papež František: „Učme se každý den říkat: Pane, dej mi svůj pokoj, dej mi Ducha svatého. Je to krásná modlitba. A prosme o něj také pro ty, co žijí okolo nás.“