Nemusím se bát

Ježíš nás zná. Ne jako celek, ale každého osobně a úplně. Jak se při vědomí, že mě někdo zná skrz naskrz cítím? Je to příjemné, nebo nepříjemné? V kontextu řeči o dobrém pastýři to má zcela pozitivní a povzbuzující význam. Ví, co prožíváme a co potřebujeme, a podle toho se o nás zcela osobně stará.

Chceme-li zakusit Ježíšovu pastýřskou lásku a péči, jsme zváni naslouchat jeho hlasu, jeho slovům. Ježíš se nám dává poznávat tím, že k nám mluví. Nejde o instrukce, pokyny či příkazy, ale o především o ujištění o jeho zájmu o mě osobně, že mi rozumí a že mu na mně záleží.

Zároveň se nasloucháním učíme rozpoznat jeho hlas mezi ostatními, abychom mohli jít za ním. S důvěrou, že mě vede po správných stezkách, k vodám, kde si mohu odpočinout, že se nemusím bát a lekat zla, i kdybych šel temnotou, že jeho pastýřská hůl zajišťuje bezpečí a je mi útěchou (srov. Žl 23).