Lze se radovat na povel?

Radujte se! Skoro to vypadá jako rozkaz.
Ty musíš! Ale copak to jde, radovat se na něčí přání?

Tématem adventu nejsou Vánoce, ale přicházející Bůh.
Jde o chuť a touhu Boha vstoupit mezi nás (říká P. Karel Satoria).
Důvod k radosti tedy máme. Pán je blízko.

Lze tuto radost předávat dál? A jak?
K radosti patří dávání.
Teď před Vánocemi sháníme dárky,
abychom druhému udělali radost.
Dárkem druhému dáváme najevo,
že nám na něm záleží a že na něj myslíme.
Dárkem druhému říkáme: můžeš se na mě spolehnout.

Věnovat ale můžeme také svůj čas, pohlazení, objetí, odpuštění…
A to nejen v adventu. Radost z Ježíšovy blízkosti můžeme předávat stále. 
Když se někdo ptal papeže Františka, co mu v jeho práci dělá největší radost,
řekl, že ho nejvíc těší, když může být mezi lidmi.
Neuzavírat se do sebe. I to k radosti patří.

Může být radost trvalá? Existuje vůbec něco takového?
Budeme-li naslouchat radostné Boží zvěsti a brát si ji k srdci,
můžeme zažívat, že radost trvalá je. Když zažijeme, že Pán je blízko,
že s námi nese všechno, co nám život přinese,
pak „radujte se!“ už nezní jako příkaz,
ale je to cesta k vnitřnímu pokoji.