Láska v metru

Když jsem jel dnes do práce, sedl jsem si na volnou sedačku, otevřel jsem si jako obvykle knížku a začal číst. Víc než pěkná knížka mě ale zaujala vzniklá scenérie v metru. Na další stanici totiž do dveří vozu, kde jsem seděl, přistoupili nějací lidé. Dva staří manželé a jedna atraktivní mladá žena, která měla na břiše pod bundou miminko v klokance.

Dvojice starých manželů našlapovala nejistě, protože paní byla očividně nemocná. Patrně jí již příliš nesloužilo vnímání reality… Sotva se držela na nohou a pán ji pevně ale laskavě vedl k sedačce. Paní si vzdorovitě odmítala sednout, a tak ji muž jednoduchým chvatem s použitím jemného násilí posadil, protože by za jízdy zaručeně upadla. Manžel si k ní pak přisedl, pevně ji chytil za obě ruce, aby nespadla ze sedačky, a něco jí začal tiše zpívat, hladil jí po ruce, občas se navzájem zadívali navzájem do očí a někdy se vědomě dotýkali svými čely. Vedle nich byla ona maminka s miminkem, které vykukovalo z pod bundy a sledovalo oba seniory. Pohledy všech čtyř se občas navzájem setkávaly.

Byla to velmi dynamická a hluboká scenérie, která nelze popsat slovy. A já tušil, že se stane podkladem pro toto dnešní zamyšlení nad výše uvedeným biblickým textem, kterému se říká „velepíseň na lásku“ (1 Kor 12,31-13,13). A upřímně řečeno, je mi jasné, že asi dost dobře nebudu schopen vyjádřit hloubku zážitku a symboliku toho, co jsem viděl v metru. Pokusím se alespoň načrtnout pár bodů, které vám snad dají podnět k vlastnímu uchopení tématu.

Scénu tvořili dva senioři a dvojice matky s dítětem. Vše bylo zasazeno do běžného všedního dne. Na manželském páru bylo vidět, že za sebou měli patrně dlouhý společný život. Jistě krásný, jistě i těžký a bolavý, prostě takový, jaký život bývá. Určitě před mnoha lety byli „krásnými mladými lidmi“, kdy "milovat" lze jaksi bez obtíží a oni si jistě také prošli krásnou vzletnou zamilovaností. A následně pak dlouhým životem, kdy už ale křídla zamilovanosti mizí a je třeba se „pěšky“ vydávat na dlouhou, náročnou, dobrodružnou a i bolavou cestu. Cestu lásky a za plnou láskou.  Avšak povrchním měřítkem světa nebyli oni manželé nyní nijak „atraktivní“. Krása jejich vztahu z nich přesto zářila.  Vedle nich pak byla atraktivní mladá maminka s krásným miminkem. V této chvíli se v tomto metru cesty všech čtyřech účastníků scenérie jakoby protnuly na startu, na cestě a u cíle. Každý z těchto čtyř aktérů byl v jiné části jejich celoživotní cesty k tomu, co je označeno ve výše uvedeném biblickém citátu jako (naplněná a opravdová) láska.

Legendární Francouz Abbe Pierre se jednou vyjádřil, že:
„Život je trocha času, který nám byl dán, 
abychom se naučili milovat,
a tak se připravili na setkání
s Věčnou Láskou - Bohem.“