Koho se bojím a proč?

Strach může mít mnoho podob. Bojíme se nemoci, války, budoucnosti nebo o své blízké. Ježíšova slova míří na jiný druh strachu – na obavy z konkrétních lidí, které potkáváme a kteří nějak ovlivňují náš život.

Možná stojí za to položit si otázku: Koho se bojím a proč? Někdo v nás může vyvolávat nejistotu, pocit ohrožení nebo bezmoci. Bojíme se, že nás zesměšní, odmítne, pomluví nebo nám ublíží. Někdy pak ve vztahu k takovému člověku ztrácíme svobodu a nedokážeme jednat přirozeně. Můžeme si to poctivě přiznat: „Tenhle člověk ve mně vyvolává strach.“ Bez výčitek a bez odsuzování sebe sama.

Stejně důležitá je ale i druhá otázka: „Nevyvolávám strach a nejistotu v druhých já? Nebojí se někdo mě?“ Pokud v sobě objevíme tendenci druhé zastrašovat, manipulovat nebo ponižovat, je dobré se zastavit a říct si: „Tohle nechci, aby bylo součástí mého života.“

Taková reflexe může být nepříjemná. Odhaluje naši zranitelnost i slabost. Právě sem ale zaznívají Ježíšova slova: „Nebojte se.“ Nebojte se, protože Otec o vás ví. Zná vás do posledního detailu. Má spočítané i všechny vlasy na vaší hlavě. V jeho očích máte nesmírnou hodnotu.

Se svými strachy se proto můžeme postavit před Boha a říct:
„Pane, svěřuji ti své obavy, svůj strach.
Děkuji, že o mně víš a pečuješ o mě.
Prosím, veď mě ke svobodě
a vyváděj mě z mých strachů.“

Každý z nás se může s tím, co prožívá, postavit pod pohled Boha, kterému nic není skryté a který se o nás stará s láskou. Právě v jistotě jeho blízkosti může strach ztrácet svou moc. A člověk se může znovu narovnat s vědomím: „Co mi může udělat člověk?“ (Žl 56,12).

Bůh je se mnou.

Inspirováno Lomeckou vigilií  P. Josefa Prokeše na 12. neděli v mezidobí 21. 6. 2026