Když se musíme rozhodovat mezi tím, co je snadné a co je správné

Občas jsem pyšná na to, že jsem v něčem měla pravdu. Užívám si uznání ostatních a těší mě, že se mnou druzí lidé souhlasí.  Co ale přijde chvíle, že druzí lidé nebudou přijímat můj postoj, přestože je správný? Co když musím rozhodovat mezi tím, co je snadné a tím, co je správné? Budu i tehdy hájit pravdu?

Ježíš toho schopný byl. Sám byl natolik pevně zakořeněn v pravdě a lásce, že si za tím, co bylo skutečné a pravdivé, dokázal stát v každé situaci. Dokonce i ve chvíli, kdy se rozhodovalo o tom, zda bude dál žít, či nikoliv. Nezvolil snadnou cestu. Mohl se vymlouvat, vymýšlet si, lhát nebo se dokonce uchýlit k násilí, aby všem ukázal, že on je tím skutečným a jediným Králem, ale on k takovému jednání nesklouzl.  Nám (zatím) většinou nejde o život, když je po nás vyžadována pravda, ale může jít přesto o hodně. Kvůli tomu, že hájíme, co je správné, můžeme přijít o zajištění, o vztahy, o práci, o přátele, o pohodlný život…

Vážíme si pravdy natolik, že jsme ochotni se kvůli ní i něčeho vzdát? Dokážeme v ní vytrvat, i když se nám vše zdá beznadějné a máme chuť se k Pravdě obrátit zády?  Ježíš nám řekl, že každý, kdo je z pravdy, slyší jeho hlas. Život pevně zakořeněný v Bohu nám občas přináší chvíle, které nejsou snadné. Pravda nás vždy nevede upravenou cestou. Často se spíše prodíráme trním.

Je nám ale milejší pohodlný život,
aniž bychom byli v kontaktu s Bohem,
nebo život,
ve kterém se občas musíme rozhodnout odejít z našeho pohodlí,
ale za Božího doprovodu?

redakčně upraveno