Každá situace našeho života je vhodná ... k setkání s Bohem

Mnoho lidí říká, že nepotřebuje chodit do kostela, protože Boží přítomnost mnohem víc cítí v přírodě. Mnoho jiných naopak vyhledává chrámy jako místa ztišení, zastavení se uprostřed shonu kolem, jako vhodné prostředí pro popovídání si s Bohem.

Oba dva postoje mohou paradoxně a často nevědomky vycházet z jedné skutečnosti – že totiž chrámem Božím je naše nitro. Bůh v nás přebývá a my se s ním můžeme setkávat ve svém srdci. A každému z nás se to lépe daří v jiném prostředí – buď v kostele, nebo v přírodě, anebo v soukromí svého pokojíku… Bůh je ale s námi všude, protože do nás vložil svého Ducha. Každé místo, okamžik, situace našeho života je vhodná k setkání s ním, ne vždy si to ale uvědomujeme.  

Ježíšovo prorocké gesto v jeruzalémském chrámě odkazuje na naše nitro, které má být chrámem Božím. Co jsme ale do něj pustili či přímo nanosili? Co jsme z něj udělali? Nepotřebuji také, aby z něj Ježíš vyhnal všechno, čím jsem svoje srdce zaneřádil?

Božím chrámem jsme také dohromady, jakožto společenství. Křesťanské kostely nejsou zvláštním místem, kde přebývá Bůh, ale místem ke shromáždění křesťanů, kde je možné zakusit, že Ježíš je uprostřed nás právě tam, kde jsme se v jeho jménu sešli. Učíme se vnímat Boží přítomnost i v našich vztazích? Čím jsme je zatížili? Ježíš chce očistit i tento chrám...

Redakčně upraveno