Jak Ježíš vyzbrojil své učedníky pro náročné chvíle

V životě každý z nás někdy prochází těžkostmi, ať už ve vztazích či v rozhodování. Někdy můžeme být vnitřně rozpolcení, hledáme všelijaká řešení, podnikáme nejrůznější kroky k jejich uskutečnění a současně nám chybí účinná síla. A někdy pak voláme, „Bože, pomoz mi, smiluj se“, a toužíme, aby Bůh naše životy proměnil. Aby zmizel chaos a naše neschopnost dát věci do pořádku. „Může Bůh vůbec zasáhnout?“

Pro podobné situace dal na hoře Tábor Ježíš svým učedníkům zakusit Boží přítomnost, moc a slávu, aby se o ni pak mohli kdykoliv opírat ve chvílích pochybností a tápání. A je to výzva i pro nás, abychom se ohlíželi na chvíle, kdy jsme vnímali Boží dotek. Skrze takové chvíle nás chce Bůh povzbudit k důvěře: „Jsem s tebou, vím o tobě, vím, co potřebuješ, tvůj život je v mých rukou“.   Vyjadřujme svou víru například modlitbou díků: Děkujme zpětně za tyto chvíle a Boží jednání v našem životě. Děkujme, že se Boží moc nezastavila před našimi všedními životy a  je přítomná, i když ji zrovna teď nevidíme. Nebojme se ohlížet za svými "Tábory". Děkujme, že On si nás vede přes všechny okolnosti k sobě. 

Nevzdychejme. Ale znovu vyznávejme svou důvěru. Bůh tak dokáže i nelehké životní okolnosti a naše slabá místa proměnit ve zdroj požehnání. Může v nás díky nim nastartovat nové věci. Pomůže objevit dary, o kterých jsme nevěděli.  Dary, které nás uschopní překročit svůj práh a žít lásku, pokoj a odpuštění v tomto nemocném světě.