Důvěra zavazuje

„Důvěra je důležitá pro každou spolupráci, bez ní to nefunguje,“ říkal Václav Havel. Bez jisté míry vzájemné důvěry by lidská společnost nemohla fungovat. Je základem mezilidských vztahů. Pro mnohé lidi je důvěra i základní motivací v pracovním prostředí. Je pro ně důležité, aby jim jejich nadřízený důvěřoval. Je to pro ně dokonce mnohdy důležitější než výše platu. Je ale také nezbytné, aby i oni důvěřovali svému šéfovi. Měl by být nejen zběhlý ve své odbornosti, ale měl by vykazovat i osobnostní rysy, které v druhých vzbuzují důvěru: čestnost, kompetentnost, pokoru, pravdivost, empatii…

Když Ježíš řekl Petrovi: „Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi…“, svěřil mu velký úkol.  Petr, i přes všechny přešlapy, mnohdy přehnanou horlivost, a dokonce i zradu, od Ježíše dostal velkou dávku důvěry. Mohl se do tohoto úkolu pustit, protože jeho „šéf“ byl důvěryhodný. Mohl na něj spoléhat, dokonce za ním mohl přijít, když selhal. A zažít tak sílu odpuštění.

I my máme přinášet tomuto světu radostnou zvěst o Božím království.
Jsme k tomu povoláváni, a to i přes naše nedokonalosti, přešlapy, někdy i zrady.
Možná se nám může někdy zdát, že na některé věci nestačíme, že je nedokážeme.
Ale naštěstí máme „šéfa“, který nám přesto věří.

-redakčně upraveno-