Znám své ovce. (J 10,14) - Citát z Bible na každý den

26. 4. 2014, IMA | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Dědictví lze spravedlivě vypořádat jen málokdy...

Spadlý strom na hřbitově vedle hrobu. Foto: Michal Němeček

Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. (1 Petr 1,3-4)

Dědictví vyvolává i staré vzpomínky
a neřešené křivdy

Dědictví je tématem téměř každé rodiny. 
Spravedlivě ho lze vypořádat jen málokdy.
Nedědí se totiž jen hmotná část pozůstalosti. 
Do dědictví patří i kladné a záporné emoce,
radosti, bolesti, naděje, zklamání... 
Vypořádávání dědictví tak vyvolává
i staré vzpomínky, neřešené křivdy.

Proto se dědické řízení v některých rodinách
stává (dalším) spouštěčem rozkolu
a způsobuje až doživotní nepřátelství. 
I za Ježíšem přišli jednou dva bratři,
kteří se nemohli shodnout v otázce dědictví...

Téma dědictví se nás prostě vnitřně dotýká.
Každý z nás si totiž v sobě nese svou minulost. 
a toužíme po jejím "vyřešení".
Otázkou je, do jaké míry je to možné.

Cítil se ze své rodiny
vyloučený a vykořeněný

Nedávno jsem hovořil s jedním člověkem, který žije sám, ale je více méně dobře finančně zajištěný. Vyprávěl mi, že když v jeho  rodině řešili otázku dědictví, zřekl se svého podílu ve prospěch svých sourozenců, kteří živí rodiny. Když pak ale bylo dědictví formálně uzavřeno – a on dle svého vlastního rozhodnutí nic nedostal – propadl na chvíli vnitřnímu nečekanému zmatku.  Cítil se ze své rodiny jakoby vyloučený, vykořeněný. Nešlo totiž o finanční stránku věci, ale o emoční... Tento nepříjemný stav mu pomohla vyřešit až situace, když ho při modlitbě žalmu (16) zasáhl text:
"Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.
Můj podíl padl do rozkošného kraje,
mám velikou radost ze svého dědictví."  

Navzdory všemu těžkému
co prožíváme...

A tak lze nahlížet i na text v úvodu tohoto článku. Text pochází z listu apoštola Petra adresovaného křesťanům, na které tvrdě doléhalo pronásledování. Apoštol Petr pozvedá jejich zrak k Ježíši a jeho zaslíbením. Nabízí jim útěchu a světlo, aby dokázali vnímat, že se uprostřed jejich bolestné situace nic nemění na tom, že Bůh je miluje, že je s nimi a že se jen dovršuje Boží plán spásy v čase. A že se nemají nechat odradit od svého (každodenního) poslání a povolání. Trápení a krize je tak nemají zmást a stát se jim kamenem úrazu. Mají pro ně být naopak očistou, aby byla jejich víra a láska ryzejší. 

Navzdory všemu těžkému a beznadějnému co prožíváme, můžeme tedy i my svůj pohled obracet k Ježíši a jeho zaslíbením. Můžeme se opírat o jistotu, že žádná křivda a těžkost nás od něho nemusí oddělit a že jen u Boha máme své trvalé místo. Jedině on je naším plnohodnotným a nekonečným dědictvím. Nemusíme se proto nechávat odvádět od svého poslání a úzkostlivě se zajišťovat sami. Nemusíme si ani úzkostlivě sami zajišťovat spravedlnost a vršit tak mnohdy další křivdy... Můžeme se (neustále) odevzdávat do jeho vedení, náruče a péče.

Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista
máme živou naději na dědictví, které nepomine,
na dědictví skvělé a trvalé. 

(1 Petr 1,3-4)

 

 


Ježíš řekl:  "Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Odcházím vám připravit místo. Cestu, kam já jdu, znáte. Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."  (srov. Jan 14,1-6)

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi /.../ A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. /.../ Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše. (1 Petr 1,3-9)

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Související texty k tématu:

(Vnitřní) uzdravení:

Odpuštění, smíření:

Vzkříšení, život po smrti, posmrtný život

Minulost

  • Minulost stále nosíme v sobě Zranění z rodiny jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o starou historii, kterou jsme prožili už před mnoha lety.
  • Nezůstat vězet v minulosti Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. (srov. Iz 43, 17-18)
  • Mám tě ráda mami, ale nenávidím, cos mi udělala Byla to nádherná dívka, útlá a půvabná. Měřila asi 160 centimetrů, ale přitom nemohla vážit víc než 38 kilogramů. Její blond vlasy zářily i v tak pošmourném a zataženém dnu. 
  • Další texty k tématu minulost, zranění
Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody. (Jr 17,5)

Celosvětový den skautů - 24. duben

Celosvětový den skautů - 24. duben
(23. 4. 2024) Na svátek sv. Jiří se po celém světě připomíná Den skautů.

Den Země - 22. dubna

Den Země - 22. dubna
(21. 4. 2024) 22. dubna si celosvětově připomínáme Den Země. Nejde o svátek, kdy bychom se měli stát pohanskými uctívači Matky Země.…

Bůh mi nepomohl, útočiště nacházím v temnotě

(19. 4. 2024) Od mala jsem byla zneužíváná, nezažila normální rodinu, vztahy. Jen lhostejnost, neupřímnost, samý podraz....…

Papež František se setkal se zástupci dospělé větve italského skautingu

Papež František se setkal se zástupci dospělé větve italského skautingu
(15. 4. 2024) Papež František přijal zástupce italského katolické skautského hnutí dospělých (MASCI) při  příležitosti 70.…

Akce K: 13. dubna 1950 přepadli komunisté všechny mužské kláštery

(13. 4. 2024) 13. dubna 1950 přepadla komunistická bezpečnosti v rámci "akce K" mužské kláštery na území celého…