Co mě v životě posouvá dál?

Lidé někdy v létě uklízejí ve sklepě, vyklízejí starou kůlnu, dívají se na půdu a třídí všechny možné i nemožné věci. Třídit se ale nemusí jen ty viditelné věci. Jednou z hlavních dovedností, které potřebuje křesťan ve 21. století, je umění rozlišovat - říkal papež František.

Co do mého života patří, a co naopak ne?
Co mě posouvá k cíli a co mě od něj vzdaluje?
Jaké vztahy mám žít a jaké opouštět?
Do čeho investovat svůj čas a sílu, co naopak nechat plout?

Krátké Ježíšovo podobenství nám k tomuto třídění může dát krátký návod.

Zaprvé: Umět se posadit

Někdy je totiž člověk v takovém shonu, že nechává všechny možné události života hromadit a nemá čas si sednout a prohlédnout si čím žije, co ho zaměstnává a jestli v tom chce vlastně vůbec pokračovat. Služebníci v podobenství se na to museli posadit. Je možné pro to někdy najít chvilku času, posadit se, jít na procházku, na východ slunce...?

Zadruhé: Přijmout, že některé věci jsou na výhoz

Abych udělal místo pro drahocennou perlu, je potřeba něco jiného vyhodit. Není nutné skladovat vše jenom proto, že jsem to už nějaký čas držel. Co zbytečně zabírá místo v síti mého života a co ji dokonce ničí? Některé věci, zvyky, toxické vztahy... „Co za nic nestojí, vyhodí“, říká Ježíš v podobenství.

A nakonec zatřetí: Umět uvidět i dobré

I když mohu být zrovna v apatii, že můj život za mnoho nestojí, a i kdybych měl pokušení vidět jen bídu a zmar, prázdninové třídění mě může dovést k tomu, abych znovu uviděl, že i můj život je dobrý. A tříbení mě může dovést i k tomu, abych konkrétně pojmenoval, uchopil a uložil do nádoby to, od čeho se mohu odrazit, a kde mohu dál růst.

Co je můj poklad?

Přeji vám dobré a plodné vyklízení vašeho srdce.