Bez práce nejsou koláče. Ani při práci na sobě.

Když jsem si přečetla biblická slova: „Kdo nechce pracovat, ať nejí“,  první, co se mi vybavilo, bylo zaměstnání – nezbytná součást našich životů. Prací přeci získáváme prostředky na živobytí. Jasně, bez práce to nejde, jak bychom zaplatili hypotéku, uživili sebe a děti atd.?

Co se na to ale podívat i šířeji, než jen ve smyslu obstarání živobytí?

Je správné a nezbytné vydělávat peníze na živobytí, ale k čemu by nám to bylo, pokud bychom zahlcení prací opomněli něco důležitějšího a podstatnějšího, na čem je také potřeba pracovat?

O co jde?
O život.
O můj život.
A to je dost náročná dřina.

Mnoho dobrého a krásného, pro co se v životě rozhodujeme, o čem jsme přesvědčeni a za čím si stojíme, je totiž potřeba někdy i tvrdě vydřít. Znamená to plavat proti proudu, jít proti větru a davu... A pokud bychom se chtěli jen nechat unášet proudem, nechtěli na sobě pracovat a dát raději přednost lenošení – je to naše volba. Ale i naše odpovědnost. Avšak museli bychom pak počítat s tím, že se jednou možná dostaneme úplně jinam, než bychom chtěli, čekali potřebovali a kde by se nám to líbilo. Pokud bychom přímo nějak nenarazili a neztroskotali, mohl by nám život a jeho výzvy propadnout mezi prsty jako písek a my bychom pak jednou zůstali jen s prázdnýma rukama.

Pokud jsme však ochotni pracovat sami na sobě, na růstu naší lásky, na respektu k druhým, pokud jsme ochotni odolávat slabostem a vytrvat ve zkouškách, pak náš život dostává úplně jinou hodnotu. Definitivní, věčnou…

Bez práce prostě
nejsou koláče,
to ví každý…