Proč je pro církev otázka potratů tak důležitá?

Dobrý den, 
zajímalo by mě, proč církev považuje za tak důležitou otázku potratů.

Nedává mi smysl, že v porovnání s různými jinými zly, která lidé páchají, se zrovna toto považuje za největší hřích (soudím podle toho, že pokud to člověk přizná, je za to exkomunikován z Římskokatolické církve).

Obzvláště znepokojující je to v případech jako: důsledek znásilnění - dokonce prý i u velmi mladých dívek, pokud se to stane, církev požaduje, aby dítě porodily? A oběť znásilnění, pokud podstoupila potrat a přizná to, je exkomunikována, ale pachatel, který to zavinil, nikoli? Kde je nějaký soucit s obětí? Embryo se nemůže bránit. Ale to oběť také nemohla. Závažné vady plodu - existují např. vady, které způsobí, že dítě nemůže vést normální život nebo dokonce nevyhnutelně zemře brzy po porodu. K čemu potom bylo celé utrpení těhotenství a porodu, když se tomu dalo předejít? A nebo co když je těhotenství nebezpečné pro zdraví ženy? Je plod důležitější než už "hotová" žena a její fyzické a psychické zdraví?

Můžete říct, že dítě je možné dát k adopci. Ale pokud by se to dělo se všemi nechtěnými dětmi, kdo by se o ně o všechny staral? A i v tomto případě to dlouhodobě poznamená fyzický i duševní stav ženy. Je to proto, že dřív církev věřila, že duše nenarozených se nedostanou do nebe (protože nebyly pokřtěné)? Ale teď už se asi v tohle nevěří?

Zdravím vás.

Vaši otázku rozdělím na dvě:
1) Proč je potrat vždy špatně? A to i v situacích, které zmiňujete.
2) Proč zrovna za toto Církev hrozí exkomunikací?

Tak nejprve k té první:
Součást tradice církve založené na čtení bible je přesvědčení, že život je vždy dar a je vždy posvátný. Člověk tedy není pánem nad životem a smrtí. Proto o nežití sebe či druhého nemůže sám nikterak rozhodovat. Hodnota života je hodnotou sama o sobě (!), nikoliv v závislosti na kvalitě života. Svět je dnes plný svědectví o hrůzných důsledcích různých teorií, které na základě kvality života hodnotí právo na život jako takový. (Nacismus zůstává ve své rasové zvrácenosti jedním z velkých vykřičníků, že tato cesta je cesta skutečně do pekel).

Proto církev brání život jako takový i v situaci, kdy jeho kvalita může být z většinového pohledu nižší (ale kolik je příběhů, ve kterých právě nižší kvalita života - např. těžká nemoc - nechala uzrát v člověku obrovskou vnitřní krásu a vnitřní bohatství i hloubku...).

Druhá otázka: exkomunikace
Docela Vám rozumím, že ve vztahu např. k muži, který znásilnil, hrozba exkomunikace pro oběť, která se rozhodne v této šílené situaci pro potrat, působí zvráceně. Církev ale - nutno říci - tímto zásadním signálem nechce trestat, mnohem spíše chce ty, kteří o takovém kroku (ukončit život druhého) uvažují z vlastní pohodlnosti v běžném životě (a takových je drtivá většina!!!!), tímto svým hodnocením zastavit a upozornit je, že to, co dnes svět možná bere jako zcela normální, normální není. A zásadně ohrožuje naši civilizaci, naše přežití na této planetě, a stojí proti daru života, který máme předávat dál. 

Nejde tedy o trest pro nešťastné, ale o varování pro bohorovně suverénní. Pro nešťastné má církev slova útěchy a povzbuzení... (nebo by aspoň měla za všech okolností mít).

Přeji vše dobré.

 

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Víra a život (život z víry), Hodnota života, bioetika