I vrazi v kriminále se obracejí k Bohu, a já pořád nic

Moje otázka je zcela jednoduchá, ale já sám si na ni neumím odpovědět.

Proč nejsem schopen věřit v Boha? Tolik už jsem toho načetl a viděl. Zaráží mě, že i v kriminále se obracejí vrazi k Bohu a já pořád nic.

Věřím jen sám sobě, svému zdravému rozumu, přesvědčení a vědám. Věřím jen svému svědomí a na něm mi záleží víc než na jakékoli víře.

Všechna náboženství mi přijdou jen jakousi berličkou pro lidi, kteří nemají svůj úsudek, názor či jsou líní přemýšlet. Já nejsem schopen věřit v žádnou víru a nerozumím tomu proč. Rád bych to poznal, třeba jen na zkoušku.

Děkuji.

Z Vaší otázky je vidět upřímná snaha přijít věci na kloub, možná i poznat Boha, ale i zdravý odstup typu „co jsem neviděl, tomu nevěřím“.

Na začátku je  třeba říct, že víra není věcí vlastního rozhodnutí, víra je dar od Boha. Proč ho někdo dostane a jiný později nebo vůbec, asi není v naší moci pochopit. Lidé, kteří poznali Boha v dospělosti, mohou toto potvrdit. V okamžiku konverze se člověku všechno jeví jinak a možná ani nechápe, jak mohl být dříve slepý, a co se vlastně stalo, že uvěřil.

Vlastním úsilím tedy víru získat nelze. Platí ale, že Bůh mluví ke každému a záleží na otevřenosti jeho srdce, na tom, zda je připraven pozvání přijmout. A to ovlivnit můžeme. Píšete, že věříte jen sám sobě. Napadá mě otázka, zda tam zůstává místo pro Boží oslovení.

Je tady ještě další pohled. Víra není rozum. Věřit nemohu na základě důkazů. Věřím do té doby, než důkazy získám. A pak už to není otázka víry, ale rozumu.

A k Vašemu podezření, že věřící jsou líní přemýšlet. Na první pohled to tak může vypadat. Nerozumím tomu, tak to bude asi něco nadpřirozeného. Ale možná stojí za úvahu fakt, že mezi věřícími je mnoho vzdělaných lidí – umělců, vědců. Bylo tomu tak vždy, nejen v současné době.

A já věřím (nemám pro to důkazy ☺ ), že jste na dobré cestě. A že pokud mu budete otevřen, Boží volání si Vás najde.
 

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Povolání, boží vůle, Hledání Boha, víry