Schopnost vytvářet vztahy a její poruchy

Schopnost k navázání vztahu je problém moderní životní kultury

Vydal(o): Pastorační středisko, Diakonie

Kapitoly z knihy na tomto webu:

Dieter Funke je doktorem teologie a pracuje jako psychoanalytik
ve vlastní praxi a je pověřen přednášením pastorální psychologie
na Universitě v Bonnu.

I. Schopnost k navázání vztahu jako problém moderní životní kultury

Schopnost žít v uspokojujících vztazích není vrozena, anebo zajištěna nějakými instinkty. Vztahy dítěte k prvním osobám, s nimiž je ve styku, jsou od začátku na tom sociálním základě, na němž a z něhož se vyvíjí to, co jmenujeme JÁ, nebo subjektem. Bez vztahu není žádná subjektivita, anebo jak říká Martin Buber: já stává se JÁ teprve při setkání s TY. Tato dyáda není ale žádným ostrůvkem, nýbrž je jako elementární struktura vztahu uložena do sítě všech vztahů určité společnosti. Ta opět je odvislá od četných kulturních, hospodářských, náboženských a jiných sociálních faktorů. Roztříštěním toho prostředí všedních dnů dospělých, které je provázeno rozdrobením stálého systému hodnot, stává se vývoj subjektivity v naší moderní společnosti narůstajícím problémem. Ztráta subjektivity, ztráta solidárnosti, narůstající individualizace a atomizace jednotlivce, to jsou hesla, která zde můžeme jmenovat jen na označení problému. Zvláště pak přehmaty novin vůči světu životního soukromí je subjekt ve své jedinečnosti a samosprávě nanejvýš ohrožen. I když se v tomto článku chápe vznik subjektivity ve vztahu dvou, případně tří osob, pak přece jen nesmí být přehlédnuto to ohrožení subjektivity a schopnost navazování vztahů jako obsáhlý sociologický problém, který se již ohlašuje.

***

Článek z časopisu Diakonie (z ledna 1994.)
Převzato se svolením.