Duch svatý vás poučí. (Lk 12,12) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Christine Ponsardová

Výchova, návod k použití?

Každé dítě je jedinečné.

z knihy Víra v rodině , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

To, oč při výchově jde, je tak důležité – a výchova sama je umění tak nesnadné – že by nám nějaký návod k použití často přišel vhod. Je to dobrodružství, do něhož jsme byli vrženi bez přípravy. Samozřejmě, na počátku jsme měli určité názory na to, jak budeme své děti vychovávat, ale za ta léta každodenního života většina našich krásných zásad rychle vzala za své. „Jak to dělají ostatní?“ ptáme se trochu znepokojeni, zda jsme dobří vychovatelé.

Kde hledat rady? V knihách? O výchově jich byly napsány tisíce a většina z nich osobami znalými a zkušenými, nicméně v nich snadno najdeme ke každému tvrzení i tvrzení naprosto protikladné. Do stejných rozpaků nás uvádějí názory, které sbíráme tu či onde, včetně příkladů ze života. Komu tedy máme důvěřovat? Kde lze najít recept na úspěšnou výchovu?

Možná bychom si nejdřív měli položit otázku, co to úspěšná výchova vlastně je. Jaký cíl při výchově našich dětí sledujeme? Chceme je pouze naučit to, co je nutné k životu v lidské společnosti? Snažíme se jim hlavně zajistit dobré zaměstnání, aby vydělaly hodně peněz a „někam to dotáhly“ nebo alespoň nikdy nepoznaly nouzi? Máme za to, že jsme jako křesťanští vychovatelé vykonali vše, co je třeba, když jsme děti dali pokřtít a posílali je na náboženství? Čemu přikládáme největší důležitost, na čem nám nejvíc záleží? Odpověď není právě jednoduchá. Určitě by bylo dobře, kdybychom se na chvíli zastavili a položili si dvě otázky: Co si pod úspěšnou výchovou představujeme my sami? Co konkrétně děláme pro to, abychom svého cíle dosáhli? Obě otázky spolu souvisí; někdy totiž vynakládáme spoustu energie a dobré vůle špatným směrem, jindy zas máme vynikající zásady, ale v každodenním životě děláme pravý opak.

Naše děti nejsou plodem náhody. Bůh je od věčnosti chtěl a miloval. A Bůh je také stvořil, aby mohly mít účast na jeho božském životě. „Učinil jsi nás pro sebe, Pane, a neklidné je srdce naše, dokud nespočine v tobě.“ Není tedy cílem výchovy poskytnout dítěti prostředky k tomu, aby mohlo odpovědět na své povolání být dítětem Božím? Stačí si položit tuto otázku a hned vidíme, že nemůže existovat jedna jediná úspěšná výchova podle předem přesně stanovených kritérií. Každý člověk je naprosto jedinečný, a proto je tolik úspěšných výchov, kolik je na světě lidí. Chápeme také, že zde na zemi o žádné výchově nemůžeme prohlásit, zda je úspěšná, nebo ne. Vezměme si pro příklad lotra po pravici. Jeho rodiče asi hodně naříkali nad tím, jak se jejich syn chová, a mysleli si, že všechno pokazili. A přece je tento lotr jediným svatým, který byl kanonizován už zaživa a navíc samotným Ježíšem! Ve výchově se nikdo nemůže chlubit, že uspěl, ani naříkat, že ztroskotal. A nikdo také nemůže říci, že s výchovou už skončil. Naše rodičovské poslání nekončí ani plnoletostí našich dětí ani jejich odchodem z domova. I když už přímo nic nezmůžeme, můžeme – a musíme – se za ně pořád modlit.

Každé dítě je jedinečné. Víme to všichni, stačí se podívat na naše vlastní děti; jsou to sourozenci, a přece se liší tolik, že zkušenosti, které jsme získali se starším dítětem, platí při výchově mladšího sourozence jen částečně. Právě proto nám žádné pedagogické dílo na naše otázky neodpoví. Bylo by třeba tolika různých děl, kolik je na světě dětí. Je na nás rodičích, abychom různé metody a rady přizpůsobili potřebám jedinečných osob, které nám byly svěřeny. A tento úkol je někdy tak těžký, že máme chuť ty své složité a křehké malé zázraky u Pána Boha, který je stvořil, ale návod k použití přiložit zapomněl, reklamovat.

Tím, že nám Bůh naše děti svěřil bez návodu k použití, nám nechtěl nastražit past ani znesnadnit život. Pouze nás tím chtěl jako náš Otec a Stvořitel zapojit do svého díla. Mohl děti udělat i bez nás, mohl je do světa postavit už jako dospělé a nás mohl použít jako pouhé vykonavatele. On však z nás udělal otce a matky podle svého obrazu a sobě podobné. Chtěl, abychom v našem povolání s přispěním jeho milosti využili všechny své lidské schopnosti. A navíc nás neopustil, stále nám stojí po boku.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Knižní tip: Jít vlastní cestou - Jeff Goins

Knižní tip: Jít vlastní cestou - Jeff Goins
(9. 10. 2019) Cesta za vlastním posláním je náročná a riskantní, někdy nahání strach, což je důvod, proč ji tak málo lidí…

Naučte se fotografovat, nebo darujte někomu kurz fotografování

Naučte se fotografovat, nebo darujte někomu kurz fotografování
(9. 10. 2019) Přihlašte sebe, nebo třeba někomu darujte fotokurz "Hledání světla" v penzionu Panský dům v Rožmitále pod…

"Mafie mi zabila bratra" říká františkánský kněz

"Mafie mi zabila bratra" říká františkánský kněz
(4. 10. 2019) V dětství františkána Jakuba přišla jedna tragická událost. Přesto našel Boha, který mu začal odpovídat na jeho…

Říjnové číslo časopisu IN!

Říjnové číslo časopisu IN!
(4. 10. 2019) Říjnové číslo vám přináší pestrou paletu článků, rad, zábavy i vychytávek do barevného podzimního počasí.  

Podle koho si zvolil současný papež své jméno ´František´?

(3. 10. 2019) 4. října si v kalendáři připomínáme svátek významné osobnosti křesťanských dějin: sv. Františka z Assisi. K tomuto…

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)

(3. 10. 2019) (odkaz na pastorace.cz)