Vstanou noví otcové, aneb diktátorské státy nepřály silným mužům,

protože byli překážkou pro ideologickou manipulaci

z knihy Konec otců, , vydal(o): časopis Týden

Někteří muži se tomuto vývoji pokoušejí bránit. První reakce na vznikající monopol žen se objevily v západní Evropě v osmdesátých letech 20. století. "Noví otcové", pečují o děti od raného věku a ve výchově preferují citovou blízkost. "Muž již nechce hrát roli, která ho vzdaluje od jeho dítěte," konstatoval na přelomu tisíciletí francouzský sociolog Francois de Singly. Dřívější institucionální otcovství nahrazuje "otcovství vztahové". Tátové se snaží vystupovat vůči dětem jako průvodci, pomáhají jim rozvinout osobnost a nalézt způsob seberealizace. Muži začali mluvit o rehabilitaci otcovských práv a napadali automatická rozhodnutí soudů svěřit dítě po rozvodu do opatrovnictví matky. Na západ od našich hranic má šanci získat dítě ten z rodičů, který je lépe zabezpečí.

V Česku se trend otců prosazuje jen velmi rozpačitě. Někteří tvrdí, že jde do značné míry o pozůstatek myšlení komunistického režimu, který "dělal z chlapů bačkory". "Diktátorské státy nepřály silným mužům, protože byli překážkou pro ideologickou manipulaci," vysvětluje psycholog Bakalář. Někteří čeští muži se snaží zpoždění dohnat: vznikly otcovské spolky (nyní jsou tři), které mají hájit práva mužů. Jejich akce jsou podle Bakaláře slabé a nikdy prý nebudou o mnoho silnější. ,Jsou to řadoví lidé, kteří byli nějak skřípnutí. Ve funkcích, odkud lze leccos ovlivnit, naopak sedí draví muži s velkou mírou testosteronu. V otcovských organizacích vidí buď rivaly a soupeře, nebo jimi pohrdají, protože si jejich členové nedokázali problémy v životě vyboxovat sami. Slabost naopak mají pro ženy, na jejichž prosby slyší," uvádí Bakalář.

Celkově jsou zatím výsledky kampaně za "vztahové otcovství" sporné u nás i v cizině. Ženy vnímají snahy mužů jako konkurenci mateřskému monopolu. "Není dostatečně podporováno institucemi a ani samotnými matkami," říká socioložka Radimská. Manželky na jednu stranu vytýkají mužům nepřítomnost doma, nebo dokonce rezignaci na otcovskou roli, současně jim však nedávají žádnou jinou šanci. Psycholog Bakalář má k dispozici data z průzkumů. Otcové, kteří se dětem více věnovali, nezískali od ženských protějšků výraznou podporu; 60-80 procent žen dokonce uvádí, že jejich počínání nikterak nevítá. Zdrženlivý postoj vysvětluje mnoho matek poukazem na neschopnost mužů. Prý jim více práce přidělávají, než ušetří: roztahají hračky, zašpiní nádobí a neumyjí je, upatlají sporák...

Odborníci uvádějí, že právě tyto ženy přednostní postavení matky vnitřně prožívají jako mocenské. Nechtějí se o ně dělit, i když je to psychicky a fyzicky vyčerpává. "Ženy dnes deklarují, že chlapa, kromě oplodnění a výživného, k ničemu nepotřebují. Naznačená cesta nevypadá nijak radostně," prohlašuje Bakalář. Psycholog Klimeš říká, že stále platí zákony evoluce, kruté, ale jasné. Buď se budeme dále rozmnožovat a pečovat o potomky, nebo vyhyneme. To je také důvod, proč budou jednoho dne muset obyvatelé západního světa začít opět směřovat ke klasické rodině. Anebo je nahradí jiná civilizace.