Vertikální katolicita

Absolutní umění

z knihy Návrat Jaroslava Durycha , vydal(o): TRINITAS

Vertikální katolicita Durychova slovesného umění se projevuje v jeho neúnavné, vášnivé a stále sebe překonávající potřebě absolutní krásy a absolutního umění. "Napsal jsem všelicos a všelijak - říká náš básník už roku 1926 (Rozmach 1926, s. »3) - ať to bylo jakékoliv, nikdy jsem se nevzdal touhy po umění absolutním, třebas jsem leckdy cítil slabost v hlavě i v nohách."

Požadavek absolutní krásy a absolutního umění - hořící a spalující duši Durychovu - neznamená strnulou a neživou výlučnost, ochuzování a odcizování. Právě náboženské a katolické zakotvení chrání Durychovo umění před vší nepravostí, falešností a prázdnotou. A nejen to: ve jménu své katolicity se Durych přiklání - něžně i neklidně, prudce a dychtivě - ke všemu, co je živé, dobré, krásné, svobodné a osvobozující:

Ve jménu svého katolického básnického údělu se zastává všech pokořených a vypleněných hodnot, vyvrácených a spálených duší. Katolický světový názor je mu strmou, nebezpečnou, ale pravou cestou ke středu tajemství života a smrti, země a nebe, času a věčnosti. Není proto pravda to, co napsala nedávno kritika, že totiž Durych žil "v povědomí čtenářů jako spisovatel vyhraněně zastávající křesťanský světový názor, jako autor opírající své vize o mystiku a náboženskou symboliku…