Svatý František

4. října

z knihy Velká kniha o svatých /pro děti/ , vydal(o): nakladatelství Doron

František z Assisi

"Vyšel nad světem jako slunce". Existuje něco krásnějšího, co se dá říct o člověku, než tato slova o Františku z Assisi, která napsal slavný italský básní Dante? Tak jako cítíme krásné teplo, když začne hřát slunce po chladné noci, tak se cítili lidé a asi i zvířata v blízkosti Františka, z něhož zářil zvláštní jas a radost.

František přišel na svět na přelomu let 1182-82 v Assisi. Jeho otec byl bohatý obchodník s látkami Petr Bernardone, matka přívětivá Francouzka Jana Pica. Křestní jméno malého Františka bylo vlastně Jan, avšak brzy byl po matce nazýván jenom "Francesco", malý Francouz.

Jako mladý muž si František užíval otcovského bohatství a bezstarostně se veselil se svými přáteli. Kolikrát byla jeho hlučná společnost celému okolí až na obtíž. Ve dvaceti letech musel odejít do války, upadl do zajetí a velice vážně onemocněl. Teprve v nemoci začal uvažovat sám o sobě. Jeho dosavadní život plný radovánek se mu najednou zdál pustý a bezútěšný. Ale jak má žít jinak? Co má dělat? Jakou cestou se vydat?

Odpověď na tyto otázky na sebe nedala dlouho čekat. Jednou František zaslechl při bohoslužbě slova z Lukášova evangelia: "Neberte s sebou na cestu ani měšec ani mošnu ani žádnou obuv." To bylo ono! František pochopil, že tato slova patří jemu, a poslechl. Doslova nahý odešel ze svého rodného města, zanechal za sebou zděšené rodiče, nechápající přátele, své veliké dědictví, krásné oblečení, všechno. "Za svoji paní jsem si zvolil svatou paní Chudobu," odpovídal František každému, kdo se ho ptal, proč chodí světem v hadrech.

V tomto okamžiku se zrodil františkánský řád. Františkánští mniši jsou chudí a nemají žádný majetek, proto se jejich řádu říká řád žebravý. Stoupenců Františkovy myšlenky naprosté chudoby a pokorné služby Bohu stále přibývalo. Tisíce františkánských misionářů v hnědých kutnách a sandálech brzy procházely celou Itálií, pak celou Evropou a nakonec mířili mniši do celého světa. Zanedlouho se k mužům přidali i ženy. Františkova přítelkyně z dětství Klára založila řád klarisek, aby i ženy mohly žít a pracovat jako František a jeho bratři. Bratr František byl šťastný.