My tu možnost nemáme?

Anděla strážného máme celý život

z knihy Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Svým andělům dal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. (Žl 91, 11)

Nevím, jestli se mi v předchozích kapitolách podařilo dost zdůraznit, že „Bůh je Láska“ (1 Jan 4,8). Navzdory všemu tomu těžkému, co nás v životě potkává a čemu by jako všemohoucí mohl zabránit. Pokud by si ovšem, jak už tu jednou bylo řečeno, sám nesvázal ruce tím, že člověka obdařil svobodnou vůlí. Můžeme konat jak dobro, tak zlo. Z toho ale rozhodně nevyplývá, že si Bůh zlo v jakékoliv podobě přeje. Ani v nejmenším. Jak velkým darem je svoboda, to lze vytušit právě z tohoto Božího omezení. On, Všemohoucí – raději dočasně (!) strpí zlo, než aby člověku odebral svobodu. Jak by se takový tvor bez možnosti svobodného rozhodování jmenoval, nevím, ale rozhodně už by to nebyl člověk. Věřím, že i když Bůh je nucen s konečným účtováním vyčkávat,až se naplní stanovený čas, dělá maximum proto, aby zlo ve světě minimalizoval. Svobodu nám nebere, ale posílá zdatné pomocníky. Každý z nás má svého anděla strážného. To nejsou pohádky pro malé děti, to jsou fakta, biblicky doložená.

To, že si moderní člověk, ba dokonce ani křesťan neuvědomuje existenci a moc andělů, neznamená, že přestali existovat a že ztratili svou moc. Je tu ale také moc zla, o jejíž existenci se mlčí, často i mezi křesťany. To je největší ďáblovo vítězství. Podařilo se mu lidem namluvit, že neexistuje. Že Bůh dopouští, ale neopouští, potvrzuje i sv. Tomáš Akvinský: „Aby nebyly podmínky zápasu nerovné, člověk dostává jako náhradu v prvé řadě pomoc Boží milosti a v druhé řadě ochranu andělů.“ Obrázek anděla strážného nad chatrnou lávkou s dětmi možná někoho zmátl. Anděla strážného máme na celý život, nejen v dětství. Nejen jako ochránce těla, ale především duše. Mnohokrát během života nás anděl strážný zachrání před smrtí, ale jednoho dne stejně zemřeme. Možná nějakou „nešťastnou náhodou“, která ve skutečnosti může být „náhodou šťastnou“, budeme-li mít čisté svědomí a jakžtakž splněný úkol, pro který jsme se narodili.

Papež Pius XI. měl k andělům strážným velkou úctu. Svěřil se: „Když musím mluvit s někým, kdo je jen málo přístupný mým argumentům, obracím se ke svému andělu strážnému. Celou záležitost mu svěřím do rukou a prosím ho, aby se přimluvil u anděla strážného toho člověka. Rozhovor se pak velice usnadní.“ A my tu možnost nemáme?