Sekce: Knihovna
Smuteční vrby neberem
Kudy uniknout?z knihy Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
Služme Hospodinu zbožně a spravedlivě; on nás vysvobodí z rukou našich nepřátel. (Antifona k Zachariášovu kantiku)Nepřátelské vůči nám je všechno, co se nám snaží nějak uškodit. Někdy v tom rozpoznáváme konkrétní a dobře známé lidi, jindy za tím tušíme zlobu lidí neznámých a velmi často se v tom vůbec nemůžeme vyznat. Příčinu nechápeme a o to víc vnímáme sami sebe jako oběť. Jako oběť, která se nešťastnou náhodou ocitla mezi pomyslnými ozubenými koly. Většinou se moc účinně bránit nemůžeme, a tak se tím trápíme. Připadáme si bezmocní, protože nevíme, kudy z toho ven. Kudy uniknout. Je vůbec nějaký únik?
Spolehnout se na Hospodina je hezké, je to projev důvěry vůči němu. To mu jistě lichotí. On ale od nás očekává také aktivní spolupráci. Moudří staří říkávali: „Člověče přičiň se, Pán Bůh ti pomůže.“ Jejich postoj vyjadřuje i antifona:„Služme Hospodinu zbožně a spravedlivě; on nás vysvobodí z rukou našich nepřátel.“ Jde tedy o to nenechat se rozdrtit a rozemlít všemi těmi „nešťastnými náhodami“, ale aktivně spolupracovat s Prozřetelností. Dejme tomu, že svůj problém vyřešit nemohu, protože to není v lidských silách. Ale určitě mohu zmírnit bolest a možná i vyřešit leckterý problém lidí kolem sebe. Přesně tohle ode mne Bůh očekává. Tímto způsobem fungují ty jeho náhodičky. Tady někde je asi jejich líhniště. Bůh posílá do světa své vyslance, pověřuje je konkrétními úkoly a vybavuje je vším, co ke splnění úkolu potřebují. Ovšem zaobíráme-li se od rána do večera jen svou vlastní bolístkou, zadání přeslechneme a úkol nesplníme.
Stojí za to podívat se občas na dění kolem sebe a na všechny ty „nešťastné náhody“ z většího nadhledu. To proto, abychom pochopili nebo aspoň vytušili o něco víc souvislostí a pro další cestu zvolili ten správný směr. Máme na vybranou. Můžeme se pod svým křížem hroutit, tvářit se utrápeně a být skleslí jako smuteční vrba. Mimochodem – když se prý nějaká taková bytost chtěla stát karmelitkou, svatá Terezie ji odmítla:„Smuteční vrby neberem.“ Jistě věděla proč. Božím vyslancem – andělem pro druhé – se může stát i člověk, který sám nese velmi těžký kříž. A ručím za to, že k tomu dostane i patřičnou sílu,bude-li o ni stát a prosit. Žádný konkurs dělat nemusí. Stačí se jen vzchopit, otevřít své srdce potřebám druhých a Bohu říct: „Tady jsem.“
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
Autor: Marie Svatošová
