Sekce: Knihovna

Hans Rotter

Masturbace

z knihy Sexualita a křesťanská morálka , vydal(o): Nakladatelství Vyšehrad

Slovo masturbace pochází z „manu stupratio“ či z „mas turbatio“ a znamená tolik co pohlavní sebevzrušování a sebeukájení. Příležitostně se hovoří i o ipsaci či narcismu. Naproti tomu používání slova onanie namísto masturbace není výstižné vzhledem k jeho původu, neboť bezpráví připisované Onanovi (Gn 38, 8–10) se neshledávalo v tom, že by praktikoval sebeukájení, nýbrž v tom, že odmítal své ženě právo na plození.

Masturbace se vyskytuje v různých formách. Zejména v době puberty se sebeuspokojování u mužské mládeže vyskytuje relativně hojně, u děvčat řidčeji. Od této vývojové masturbace se musí odlišovat ony formy, které se vyskytují později, zejména i v rámci ne příliš naplněného manželství.

Rovněž u masturbace se často jako hlavní důvody uvádějí psychická izolace a osamělost. To platí obzvlášť pro dobu puberty. V této fázi, kdy sexuální dispozice dozrávají a mladého člověka často silně zaměstnávají, ale v níž současně dochází ke krizi mezilidských vztahů, se dospívající často pokouší si obstarat pomocí fantazie a vzrušování vlastních pohlavních orgánů něco z onoho uspokojení, které má samo o sobě své místo v partnerském vztahu. Zkušenost slasti v pohlavní oblasti má být náhradou partnerského, sexuálního naplnění. Z masturbace nevyplývají samy o sobě žádné škody na zdraví. Mohou se nicméně vyvinout převážně psychické symptomy strachu z viny, trestu a pocitů méněcennosti. Neboť masturbace je ze své podstaty náhražkovým jednáním, v němž je zřejmá diference mezi významem milujícího sebeodevzdání a převážně egocentrickým dosažením slasti.

Samozřejmě by se měl člověk také učit nepodvolovat se jednoduše pokaždé svým sexuálním přáním, nýbrž pudové uspokojení odkládat, resp. se ho zříkat. Masturbace je ovšem nejenom symptomem poruchy, spočívající v něčem jiném, zejména v mezilidských vztazích, nýbrž i jednáním, které může ze své strany zesílit vnitřní osamělost a existující nedostatečnosti ve vztazích s bližními. Erotické energie se nevloží do mezilidských vztahů, nýbrž spotřebují v egocentrickém hledání slasti. Sexualita se tu ve skutečnosti neorientuje na určité Ty, nýbrž zůstává přiřazena sebevztažným cílům. V tom tkví základní nelogičnost masturbace.

Masturbace je hodná morálního zamítnutí potud, upevňuje-li egocentričnost osoby a poškozuje-li vztah k bližnímu, resp. schopnost milovat. Jinak je ale nejenom výrazem a posílením zvrácené sebevztažnosti, nýbrž také i úlevným jednáním, jež může způsobit uvolnění a podle okolností zabránit i horšímu chybnému vývoji.

V zájmu zrání lidské osoby by měl vývoj mladého člověka od masturbace odvádět. Časté masturbování nelze obzvlášť vzhledem k úloze sebevýchovy osobnosti považovat jednoduše za normální a mravně indiferentní. Takové hodnocení by k tomu ještě mohlo svádět i ty, kteří se dokáží masturbace vzdát.

Půjde o to, aby se na masturbaci nahlíželo v první řadě jako na signál toho, že se nedosáhlo žádoucí vnitřní vyrovnanosti a vytouženého pokoje. Proto se člověk pokouší opatřit si uspokojení, které ve skutečnosti uspokojovat nemůže. – Dále bude důležité ten signál vyložit a nalézt jeho příčiny.

Dospívající by se proto měl nejprve naučit rozumět souvislostem. Měl by být motivován k tomu, aby se masturbaci jednoduše nevystavoval. U dospělých často bývá masturbace symptomem mimosexuálního problému v oblasti mezilidských vztahů. V zásadě se ani zde mnoho nezíská, jestliže se člověk pokouší tento symptom přemoci, aniž se pronikne k hlubším příčinám.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Sexualita jako místo setkání s Bohem
• Sexuální pedagogika
• Sexuální normy
• Pornografie a brutalita