Byli jste osvobozeni od hříchu. (Řím 6,18) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Benedikt XVI.

Letnice

Od Spasitele bychom také my očekávali asi zcela jiné dary, než o jakých se píše u Pavla

z knihy Boží světlo v naší době , vydal(o): Paulínky

Letnice a Duch svatý - od té doby, co existuje křesťanství, jsou to pojmy, které jakoby obsahovaly magnetickou sílu, neboť jejich působení právě v nové době daleko přesahuje prostor věřících v církvi.

(...)

Od Spasitele bychom také my očekávali asi zcela jiné dary, než o jakých se píše u Pavla. To, co potřebujeme, jsou přece dům, peníze, dobré jídlo, krásné zájezdy a dovolené, úspěch, uznání, pohodlí, náš klid, jistota a bezpečí. Ale ne Duch svatý. Vždyť On je ve skutečnosti snad pravý opak toho všeho – on nás zneklidňuje v našem majetku, našem pohodlí, našem uznání, které tak často spočívá na pochybných kompromisech. On je bouře. On nás nezabydluje v naší pohodlnosti, vystavuje nás posměchu tím, že nás staví do služby pravdě a pobízí nás k sebepřekonávání, jež „miluje druhého jako sebe samého“. Učí nás zcela jiné spáse a osvobození, než o jakém učil Jáchymův třetí věk a všechny ostatní pozemské ráje. A přece – není onou bouří, která člověka osvobozuje od něj samého, činí jej upřímným a dobrotivým, nejradikálnější ze všech revolucí, jedinou opravdovou nadějí světa?

Avšak ptám se nyní, není to vlastně protimluv? Na jedné straně slyšíme, že Duch svatý je něco, co nelze ukázat, že je neviditelný jako láska, která když se setká s člověkem, tak jej přetváří od základu. Ale ani tu nelze přece ukázat takovým způsobem, jakým se třeba předvádí nové auto. Na druhé straně se říká, že Duch svatý je bouře, proměna, a to taková, že bývá označován jako síla nového stvoření, jehož zasahování do skutečnosti není méně podstatné než právě „stvoření“. Jak se to děje? Nuže, jádro odpovědi je už dáno odkazem na lásku, kterou nelze ukázat, a přesto je základní silou lidského života, ano, skutečnosti jako takové.

Snad lze výše nastíněné ještě trochu více ozřejmit jedním přirovnáním. Před lety [1962] byl k vidění jeden působivý film s názvem Seelenwanderung [Stěhování duší]. Pojednával o dvou chudých čertech, kteří kvůli své dobromyslnosti nemohli postupovat dál a výš. Jeden z nich jednoho dne dostal nápad, že když už nemá nic, co by mohl dát, tak prodá svou duši. Byla přijata za nízkou cenu a pečlivě uložena do krabičky. Od tohoto okamžiku se k jeho velkému úžasu začalo v jeho životě všechno měnit. Rostl v kariéře, bohatl den ode dne, dostávalo se mu velkých poct a umíral jako konzul, hojně obdařen penězi a hmotnými statky. V tom okamžiku, ve kterém dal všanc svou duši, ale pro něho rázem přestala existovat jakákoli ohleduplnost, lidskost. Jednal bez skrupulí a pouze se hnal za ziskem a úspěchem. Člověk pro něho už neměl žádnou cenu. On sám byl přece bez duše. Onen film zdrcujícím způsobem ukazuje, jak se za fasádou úspěšných skrývá prázdná existence. Zdánlivě se nic neztratilo – avšak chybí duše a s ní pak všechno.

Člověk v pravém smyslu slova nemůže svou duši, tedy to, co jej činí člověkem, někam jen tak odhodit či odložit. Zůstává člověkem. A přece má onu šokující možnost: ač člověkem, přesto být „ne-člověk“; zůstávat člověkem a zároveň bytí člověkem někam zašantročit a ztratit. Vzdálenost mezi člověkem a „ne-člověkem“ nelze pochopit či ukázat; to rozhodující, a přesto zdánlivě bez významu. Připadá mi, že je to podobenství, jímž se mnohé může ozřejmit – o co vlastně jde o Letnicích.


Ať už Duch svatý, dar nového stvoření, do člověka vstoupí či nikoli, ať už mu člověk dá prostor nebo ne, nelze navenek ani vidět, ani dokázat. To není to nejdůležitější. A přece se otevírá nová dimenze lidského života, na níž koneckonců vše zaleží. Vždyť smyslem Letnic není nechat nás snít o lepších světech pro budoucnost; a už teprve ne udělat z nás stratégy budoucnosti, kteří bez rozmyslu přítomnost obětují chiméře příštího. Smyslem tohoto dne je učinit nás bdělými pro dnešek, pro tichou sílu božské dobroty, která klepe na naši přítomnost a život a chce je přetvořit. Takováto vnímavost pro sílu vycházející z ticha – není to úkol i naděje pro křesťany a zároveň nekřesťany, pravý smysl Letnic, který se může týkat všech?

 


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)

Pomozme jedné z nás, která měla startovací čáru jinde než my

Pomozme jedné z nás, která měla startovací čáru jinde než my
(19. 10. 2021) A přesto je optimistická a pozitivní…

Čsopis IN! pro dívky / říjen

Čsopis IN! pro dívky / říjen
(8. 10. 2021) Pro někoho může být podzim smutné období, hlavně, když celé dny proprší. Pro někoho je to roční období plné klidu a…

Můžete podpořit „svůj“ hospic

Můžete podpořit „svůj“ hospic
(6. 10. 2021) V sobotu 9. října se připomíná Světový den hospiců.

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)

(3. 10. 2021) Co nám nabízí svědectví Františka z Assisi dnes?  (odkaz na pastorace.cz)

Svátek andělů strážných 2.10.

Svátek andělů strážných 2.10.
(1. 10. 2021) Pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl. Naslouchej jeho hlasu. Můj anděl půjde před tebou, praví Bůh.…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2021) Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce…