Jak rozjímat / 1. Usebranost

Odpoutat svou mysl od všeho, co mi brání přistoupit k Bohu

z knihy Rozjímání, meditace , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Abych mohl rozjímat, musím odpoutat svou mysl od všeho, co mi brání přistoupit k Bohu, přítomnému v mém srdci. To není možné, dokud nesoustředím všechny své smysly. Ale je téměř zbytečné snažit se soustředit ve chvíli modlitby, když jsem jinak zbytek dne nechal své smysly a svou představivost potulovat. Touha po rozjímání tedy souvisí s úsilím o mírné soustředění v průběhu celého dne. Znamená to žít v atmosféře víry se střelnými modlitbami a /průběžným/ obracením se k Bohu. Svět, ve kterém dnes žijeme, představuje nepřetržitý problém pro každého, kdo se snaží získat návyk soustředění.

Cena opravdového soustředění je v pevném rozhodnutí neobracet dobrovolně pozornost na nic, co není užitečné či potřebné pro náš vnitřní život. Svět, v němž žijeme, útočí ze všech stran neužitečným lákáním našich citů a zdravé chuti. Rádio, noviny, filmy, televize, celoplošné reklamy, neonové nápisy nás obklopují a neustále pobízejí k vyhazování peněz a životní energie pro marné a přechodné uspokojení. Čím více kupujeme, tím více nás ponoukají, abychom kupovali. Ale čím více nabízejí, tím méně dostáváme. A přesto, čím více nabízejí, tím více kupujeme. Nakonec vše spočívá jen v hluku, který nadělají. Na světě není žádného uspokojení kromě planých nadějí a očekávání, jež se nikdy nenaplní.

To říkám, abych ukázal, že mnoho z toho, co čteme v časopisech a novinách nebo vidíme či slyšíme v kině i jinde, je ze všech hledisek naprosto zbytečné. První, co musím udělat, chci-li začít rozjímat, je vyvinout v sobě silný odpor k marným lákadlům, kterými moderní společnost útočí na mých pět smyslů. Budu tedy muset umrtvit své touhy.

Nemluvím zde o nějakých mimořádných asketických praktikách; pouze o sebezáporu, který je potřebný, chceme-li žít podle zdravého rozumu a evangelia. V současné Americe takový sebezápor vyžaduje téměř hrdinství. V praxi to znamená vzdát se mnoha či většiny přepychových věcí, které jsem dosud považoval za nezbytné, alespoň do té doby, než získám dostatečnou sebekontrolu, abych mohl tyto věci používat, aniž bych se jimi nechal zotročit.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Thomas Merton

(Související) texty k tématu:

Modlitba

Komunikace s Bohem Jestliže se před Bohem přetvařuji, nebudu s ním nikdy skutečně komunikovat, nikdy se opravdu modlit, nikdy ho skutečně nepoznám a nepocítím, že on zná mne.
Bože, fakt už nevim, jak s Tebou mluvit Naučit se k Bohu přicházet bez příkras. Nestydět se a nepředstírat.
Boží slovo může zavlažovat a měnit i tvůj život Bůh se každého z nás dotýká originálním způsobem. Má své mnohé vlastní způsoby a prostředky, jak s námi komunikovat. Zcela výjimečným způsobem k nám ale promlouvá skrze své slovo…
I když se naše modlitba podobá spíš koktání, není to důležité Bůh zná naši touhu
Kdo se modlí, nemarní čas Modlitba je vnitřní vzpruhou, která nás přivádí k tomu, abychom svému jednání dali správný směr.
Ku**a, co kdybys mi, Bože, už pomohl?! Hněv, smutek, zklamání i roztrpčení patří do modlitby. Představme si Boha přímo před sebou, například vedle na pohovce…
Modli se tak, jak umíš, ne jak neumíš Navzdory všemu, co bylo o modlitbě řečeno a různým radám, jež jsme slyšeli, nic z toho vám nemusí pomoci. Důležité však je, abyste používali takový způsob modlitby, který pomáhá nejlépe právě vám…
Web o modlitbě: www.modlitba.cz