Sekce: Knihovna

Sonja Bachlová

Boží něha

z knihy Příběhy nejen pro nemocné , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Vždycky znovu žasnu nad tím, jak právě lidé stižení demencí silně reagují na dotek. Ztratili ostych, už se nebojí ukázat svou zranitelnost, nebojí se svěřit se do rukou druhých. Žije ten, koho se někdo dotýká. Ruce dokážou pohladit, pohladit dokážou i emoce a slova.

Někteří z nás se ale při tom necítí dobře. Je jim to nepříjemné. Doteky, jakých se jim v životě dostalo, byly většinou negativní, spojené s bolestí. Ti lidé byli zneužíváni, biti, ponižováni… většina z nás se proto drží ve skrytosti, zakrývá své rány před očima svých bližních – a často i před Bohem. Člověk si nepřeje být obnažen. Jiní zase vystavují hrdě na odiv své potetované paže. Člověk si je může prohlížet jako obrázkovou knížku.

Naše kůže je naším největším smyslovým orgánem. Má velikou plochu, proto z ní lze mnoho vyčíst. Lze číst i v našich očích, v rukou, o životě vyprávějí naše vrásky a jizvy. Tělo ví všechno, pamatuje si všechno, především ale bolest a zranění. Mnozí se obrní hroší kůží. Hlavně neodhalit nahotu, slabost a slzy.

Ten, kdo se uzavře, kdo nedovolí, aby se ho druzí dotýkali, a jehož ruka nedokáže pohladit, se stává „studeným čumákem“, který si nic nepřipustí k tělu – člověk bez soucitu, chladný a nemilosrdný.

Vzkříšený Ježíš dovolil Tomášovi, aby se ho dotkl, protože jinak by se učedník nedokázal přesvědčit. Pán neskryl své rány a nezatvrdil se. Přímo Tomáše vyzval: „Dotkni se mě!“ Nic mu nevyčítá, nečte mu levity. Ví, že dotek vyvolá v učedníkovi zázrak. Že zapůsobí bezprostředně, z ruky přes nervy rovnou do srdce. Ježíš uzdravoval slovem a především svýma rukama. Žehnal jimi dětem, navracel zrak slepým. Kladl ruce na nemocné. Fyzioterapeuti objevili nanovo sílu doteku a zažívají velký úspěch. Někdy si myslím, že tito terapeuti a mnohé další projevy kultu těla často slouží jako náhražka za chybějící něhu. Dáváme se masírovat, hníst a dotýkat druhými, abychom tak konečně alespoň trošičku něco cítili.

Když mi není dobře, často zavřu oči a představuji si, že mě Ježíš ještě i dnes něžně, láskyplně a spásonosně hladí po tváři. „Víra jde na kůži a pod kůži“ (P. Heinrich Pera). Přeji vám něžný dotek člověka a přejí vám Boží něhu.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Artista
• Jste trpěliví? – Většina z nás spíš asi moc ne. A přitom se trpělivost od nás očekává.
• Pomalé probouzení
• Místo pokoje