Boží něha

Ježíš uzdravoval slovem a především svýma rukama

z knihy Příběhy nejen pro nemocné , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Vždycky znovu žasnu nad tím, jak právě lidé stižení demencí silně reagují na dotek. Ztratili ostych, už se nebojí ukázat svou zranitelnost, nebojí se svěřit se do rukou druhých. Žije ten, koho se někdo dotýká. Ruce dokážou pohladit, pohladit dokážou i emoce a slova.

Někteří z nás se ale při tom necítí dobře. Je jim to nepříjemné. Doteky, jakých se jim v životě dostalo, byly většinou negativní, spojené s bolestí. Ti lidé byli zneužíváni, biti, ponižováni… většina z nás se proto drží ve skrytosti, zakrývá své rány před očima svých bližních – a často i před Bohem. Člověk si nepřeje být obnažen. Jiní zase vystavují hrdě na odiv své potetované paže. Člověk si je může prohlížet jako obrázkovou knížku.

Naše kůže je naším největším smyslovým orgánem. Má velikou plochu, proto z ní lze mnoho vyčíst. Lze číst i v našich očích, v rukou, o životě vyprávějí naše vrásky a jizvy. Tělo ví všechno, pamatuje si všechno, především ale bolest a zranění. Mnozí se obrní hroší kůží. Hlavně neodhalit nahotu, slabost a slzy.

Ten, kdo se uzavře, kdo nedovolí, aby se ho druzí dotýkali, a jehož ruka nedokáže pohladit, se stává „studeným čumákem“, který si nic nepřipustí k tělu – člověk bez soucitu, chladný a nemilosrdný.

Vzkříšený Ježíš dovolil Tomášovi, aby se ho dotkl, protože jinak by se učedník nedokázal přesvědčit. Pán neskryl své rány a nezatvrdil se. Přímo Tomáše vyzval: „Dotkni se mě!“ Nic mu nevyčítá, nečte mu levity. Ví, že dotek vyvolá v učedníkovi zázrak. Že zapůsobí bezprostředně, z ruky přes nervy rovnou do srdce. Ježíš uzdravoval slovem a především svýma rukama. Žehnal jimi dětem, navracel zrak slepým. Kladl ruce na nemocné. Fyzioterapeuti objevili nanovo sílu doteku a zažívají velký úspěch. Někdy si myslím, že tito terapeuti a mnohé další projevy kultu těla často slouží jako náhražka za chybějící něhu. Dáváme se masírovat, hníst a dotýkat druhými, abychom tak konečně alespoň trošičku něco cítili.

Když mi není dobře, často zavřu oči a představuji si, že mě Ježíš ještě i dnes něžně, láskyplně a spásonosně hladí po tváři. „Víra jde na kůži a pod kůži“ (P. Heinrich Pera). Přeji vám něžný dotek člověka a přejí vám Boží něhu.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Sonja Bachlová

Témata: něžnost, něha | Tomáš nevěřící apoštol | nemoc

Související texty k tématu:

Povídky, příběhy:
- Kup si los (kniha příběhů Briana Cavanaugha)
- Povídky z verandy (Phillip Gulley)
- Pěstování kořenů Za co se vlastně máme modlit?
- Vše má svůj pravý čas Prosté úvahy o tom, jak dobře žít
- Beletrie a povídky na tomto webu

Nemoc
- Dva dopisy ze spárů rakoviny / Manuál dobrého rozhovoru s námi nemocnými
- Jsem úplně normální holka, snílek, která vždy toužila po dobrodružství
- Má nemoc a utrpení nějaký smysl? Nemá!
- Nemoc a jak se s ní vyrovnat
- Vzkaz čtrnáctileté dívky: ´Nebojte se nemocných! Potřebují vás!´
- Deprese - Boží záměr?
- Jak jsem spadla pod tramvaj
- Každý se někdy cítí ´malo-mocně´
- Máte rakovinu
- Naše slabost a nedokonalost nám nemůže zabránit být užiteční
- Nejtěžší handicap obvykle není tělesný, ani psychický, ale...
- Nemoc a jak se s ní mám vyrovnat?
- Nemoc a myšlenky na smrt
- Přehlížení nemocných
- Těžká chvíle manželství Radovana Lukavského
- Zdraví je důležité, avšak není zárukou šťastného života

Péče o nemocné a umírající:
- Není dobré, aby člověk umíral sám (Henri J. M. Nouwen)
- Malá příručka pastorační péče o nemocné (a umírající) (Aleš Opatrný)
- Další texty k tématu smrt a umírání naleznete zde

Krize, utrpení:

Bůh působí i v naší temnotě I temná období života mohou být dobrými učiteli. Bůh totiž může působit i v naší temnotě, tam, kde my nemáme nic pod kontrolou. I temnota nás může mnohému naučit, může nám otevřít oči pro věci,…
Dětem se předává neuvěřitelná nepravda Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty. Život každého…
Stopy v písku Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému…
Utrpení, krize - základní pohled Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat.
Co dělat, když život ztrácí smysl Lidská mysl nikdy nedokáže dát uspokojivou odpověď na otázku, proč se děje zlo? Proč Bůh, který stvořil tak krásný svět, připouští, aby byl zjizven tak strašnými ranami? Proč Bůh, který je světlo,…
K Bohu se obracejí jen zoufalci? Říká se, že v době vážných krizí se lidé obracejí k Bohu novým způsobem. Skeptici to připisují zoufalství. Bůh vypadá v tomto světle jako berlička. Zranitelnost je ale jeden za…
Ať jsme svázáni jakýmikoliv pouty, díky Velikonocům můžeme říci: ´Vítězství je jisté! Ať jsme svázáni jakýmikoliv pouty, díky Velikonocům můžeme říci: „Vítězství je jisté !“ Ať jsme v jakékoliv situaci, když už nejsme schopni lásky a nemáme odvahu jít dál, můžeme…
Bůh přichází do tohoto našeho reálného života Bůh nepřichází jen k nějakým ideálním lidem v ideálních situacích. Naopak! Bůh je s námi v našem reálném světě, v našich bolestech i trápeních.
Další texty k tématu: krize, utrpení