Jistá Jana žila převážně ve svém malém světě. Tento svět byl na sever, jih, východ i západ ohraničen - Janou. A její příběh se trochu podobá vidění nebe a pekla, které měl jeden poutník. Nejprve mohl pohlédnout do pekla. Viděl tam řadu lidí sedících okolo dlouhého, slavnostně prostřeného stolu obloženého všemi možnými exotickými potravinami a lahůdkami.

Háček byl ale v tom, že je měli jíst noži a vidličkami tak dlouhými, že si nedosáhli do úst. Jídlo si svůdně leželo před nimi, ale do úst nemohli dostat ani sousto, a tak zuřili a vřískali vzteky.

Pak pohlédl poutník do nebe: viděl tam řadu lidí sedících okolo dlouhého, slavnostně prostřeného stolu, jídlo bylo přesně stejné, vidličky a nože byly přesně stejně dlouhé. Jen lidé - byli šťastní. Používali totiž své příbory k tomu, aby podali pokrm těm, kteří jim seděli naproti.

***

Se svolením převzato z knihy Jamese A. Feehana: Bůh ukrytý v příbězích, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde