Někteří muži dokonale postřehli, že přirozená blízkost mezi matkou a dítětem je mnohem větší než vztah otec – dítě. A tak už v době před narozením se někteří budou pokoušet navázat hmatovou komunikaci se svým dítětem a budou ho hladit a mluvit na něj, aby s ním navázali vztah už v kojeneckém stadiu. Jiní otcové budou po svých ženách chtít, aby nekojily, a oni tak zažívali potěšení z toho, že mohou krmit z láhve.

Edwige Antierová varuje před situací, kdy tatínkové nadmíru kopírují úlohu matky: „Myslím, že je omylem dnešních debat vytvářet mužům možnost zaujmout místo „druhé matky“. Spíš by měli být povzbuzováni, aby byli matce trvalou oporou, aby byli tím, kdo první zasahuje při výchově malého dítěte.“

Samotné ženy někdy neprožívají dobře, když muž takto pronikne do jejich mateřské intimity. Některé zpochybňují přítomnost svého muže u porodu s tím, že je to ženská záležitost. Muž může pociťovat jistou frustraci, měl by ale uznat, že těhotenství, porod a první roky života dítěte jsou obdobím velké intimity pro matku a dítě a že otec je někdo jiný, cizinec, kterého si dítě osvojí s podmínkou, že na něj matka ukáže a řekne: „Toto je tvůj táta.“ Žena by si zase měla dávat dobrý pozor, aby se do své mateřské role neponořila nadmíru – tak, že by zapomněla, že je také manželkou.

***

Zpracováno podle knihy: Hugues Dollié - Ženy, milujte své muže!, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.