Fred z toho byl celý pryč: U domovníků, co bydlí v přízemí, se stalo něco podivuhodného. Pán Bůh jim nadělil dcerušku.

Šestiletý chlapec Fred sešel dolů po schodech, aby rodinu pana domovníka navštívil a přesvědčil se na vlastní oči. Tatínek ho vzal do obývacího pokoje a ukázal mu malou Nikolinku. Tak se jmenovala, protože přišla na svět ve svátek svatého Mikuláše. Bylo to kouzelné miminko! Ale hloupé, hrozně hloupé. Ať se Fred ptal na cokoli, Nikolinka neodpovídala. Ležela tu droboučká a něžná, s veselým, trochu vrásčitým obličejíčkem ve sněhobílé postýlce, malinkaté pěstičky na spáncích a kulila na návštěvu velké modré a pokojné oči.

„Nikolina je krásná, mami, jenže taky hloupá!” vyprávěl chlapec matce při večeři, „to jsem rád, že ji omylem nepředali k nám. To by se docela snadno mohlo stát, že, maminko? Protože tak moc chci mít sestřičku a každý večer o to prosím Pána Boha. Moje sestřička by ale musela být jiná: asi tak velká jako já a musela by umět mluvit a smát se a hrát si se mnou. Proč jsem, mami, docela sám? To je taková otrava...”

„Jdi ty, vždyť máš všechno, co jen si děti mohou přát: ve svém pokojíku máš plno hraček, krásné obrázkové knížky, kanárka Tota...”

„A bílou kočičku Evelínu,” pokračoval otec, „kterou máš tak rád. Jak se vlastně má ta tvoje Evelínka?”

„Děkuji, dobře!” odpověděl spokojeně chlapec. Bílá kočička byla jeho chlouba. Sám si ji přinesl domů, koupil ji za všecky úspory od kamaráda ze školy. Tenkrát byla Evelína úplná chudinka a nejhubenější kočka ve městě. Ale Fred ji pečlivě opatroval a ona se proměnila ve statné a krásné zvířátko.„Hned jí dám k večeři mlíčko, tati!” řekl.

Uprostřed noci se Fred najednou probudil. Co se stalo? V pokoji bylo světlo, a přece nebylo rozsvíceno! V tom světle stál statný stařec s dlouhým vlnitým a stříbřitým plnovousem. Byl celý v bílém a na hlavě měl vysokou, zlatem zdobenou biskupskou čepici.

„Neboj se, chlapče,” oslovil dítě přátelsky, „jsem svatý Mikuláš.”

Fred byl hned ve své postýlce na kolenou. „Ach svatý Mikuláši,“ řekl bázlivě, „zapomněl jsem si dát za okno punčochu, asi mě teď již ničím neobdaruješ!“

„To není nic tak hrozného,“ odpověděl Mikuláš. „Všechno cukroví a ořechy jsem už sice rozdal, to je pravda. Ale abys nepřišel zkrátka, a hlavně protože jsi hodný chlapec, nechám tě podívat se do našeho kukátka.” Vytáhl ze záhybů bílé řízy zvláštní černou skříňku a podržel ji chlapci před očima.

Páni, co tam bylo všechno vidět! Jezírko se sněhobílými labutěmi! Táhly v zápřahu zlatou mušli a v ní se vezla půvabná princezna. Smála se, zdravila a mávala na všecky strany a volala: „Frede, Fredíčku, nastup si, pojedeme spolu do širého světa!” Obraz se vmžiku ztratil a po něm se objevil snad ještě krásnější. Bylo vidět zástup dětí s pestrými prapory, jako by si hráli na vojáky. Před nimi se tyčila mohutná pevnost s věžemi a zdmi, kterou se snažili dobýt. Volali: „Pojď, s námi, Frede, budeš naším velitelem! Když se osvědčíš, jmenují tě generálem a dostaneš vyznamenání!”

Fred chtěl zrovna odpovědět – a už tu byl další obraz. Ten byl ale nejkrásnější. Bylo vidět až do nebe, přímo na třpytící se oblačný trůn s Jezulátkem s rozsvíceným vánočním stromečkem v rukách. Kolem zářivého trůnu se to hemžilo andělíčky: drželi se za ruce, tančili jakési kolo a zpívali překrásnou koledu, při níž bylo Fredovi blaze. „Tam bych taky chtěl být!” zatoužil.

„A teď ti ukážu poslední obrázek,“ řekl svatý Mikuláš a nebeská nádhera zmizela. Fred se koukl do kukátka a uviděl něco docela jiného a to nebylo ani krásné, ani veselé! Spatřil prázdné bílé stěny a uprostřed nich tvrdé lůžko, na kterém spala docela malá a opuštěná nemocná holčička. Smutně se dívala přímo na Freda a přitom tichounce šeptala: „Pomoz mi, jsem opuštěná a ubohá, nikdo o mě nestojí!”

Chlapec se neubránil slzám. „Svatý Mikuláši,“ prosil, „mohla by ta chudinka holčička k nám? U nás se určitě uzdraví a zesílí. Evelína se u nás přece taky rychle zotavila. Prosím tě, Mikuláši, zařiď, aby se dostala k nám a byla mou sestřičkou!”

„A nechtěl bys přece jen jet radši s tou krásnou princeznou do světa, anebo si hrát s veselými mládenci a stát se jejich velitelem? Nebo třeba slavit Vánoce s bělostnými anděly v nebi?”

„Ne, ne,“ zvolal Fred, „vždyť vidíš sám, ti mě nepotřebují, ale chudá holčička, co leží tak sama a nemocná v ubohé světnici, ta zahyne, když ji nevezmu k nám domů!”

„Jsi dobrý chlapec, Frede, ať se ti tedy tohle přání splní. Popros ráno rodiče, aby s tebou zašli nahoru do tmavého zadního domu. Tam ve čtvrtém patře bydlela pilná pradlena, paní Aline, ta nedávno zemřela a její dceruška, teď sirotek, tam leží docela sama. Když rodiče hezky od srdce poprosíš, určitě si tu holčičku vezmou k sobě.”

Svatý Mikuláš strčil kukátko do kapsy, podal malému Fredovi ruku – a v tu chvíli se udělala úplná tma a svatý muž byl pryč.  Fred klesl zpátky do polštářů. „Teď už určitě neusnu, abych nezapomněl nic z toho, co mi svatý Mikuláš ukázal a povídal,“ pomyslel si, ale za okamžik spal jako dudek.

Jak se tatínek s maminkou divili, když jim Fred ráno při snídani celý rozrušený vykládal o svém nočním zážitku! Zezačátku mu nechtěli věřit a mysleli si, že se mu to zdálo, ale on pořád znovu a znovu prosil, aby s ním šli do domu na zadním dvoře za osiřelou holčičkou, až mu nakonec vyhověli. A vida! Všecko bylo tak, jak svatý Mikuláš ukázal chlapci v kukátku. Nemocná a opuštěná tam ležela v postýlce malá Marie. Sice měla na vedlejším stolku lahvičku s lékem, jenže tu nebyl nikdo, kdo by lék děvčátku podal, poněvadž všichni sousedé byli v práci.

Fredovi rodiče se dlouho nerozmýšleli: ještě téhož dne přestěhovali dítě do svého předního domu k velké radosti chlapce, který se jim ze všech sil snažil zavděčit a novou sestřičku opatroval a ošetřoval. Mařenka se uzdravovala rychle a svým líbezným a veselým chováním si brzy získala srdce všech. Fred byl přešťastný, vždyť právě tak si vždycky sestřičku představoval. Mařenka dřív nemívala ani kamarády, ani hračky, tak si v osamělosti navymýšlela všelijaké pěkné příběhy a teď je s potěšením vyprávěla svému novému bratrovi. To bylo něco! Vyprávěla veselé i vážné historky. Ovšem ty veselé byly nejkrásnější.

Se svolením zpracováno podle knihy
Markéty Hejné Betlémská flétna a jiné vánoční příběhy,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.