Strach všech strachů

V Bibli se nesčetněkrát opakuje: nebojte se. Nemějte strach! V ústech Boha, Ježíše, proroků, žen a andělů, králů a žebráků, se k nám toto slovo obrací v počtu několika stovek (někteří říkají, že 365x, na každý den roku), jako by to bylo Boží „dobrý den“.

Strach z Boha je strach všech strachů. Nejhorší ze všech, z něhož pocházejí všechny ostatní strachy. Je synem nedostatečné důvěry.

Převrácený obraz Boha

Hřích prvních lidí nevypráví o pouhém přestoupení nějakého zákazu, ale o převrácení Boží tváře, které přináší had, který překrucuje pravdu: "Bůh vám dal tisíc stromů, to je pravda, ale upřel vám to nejlepší; má z vás strach, je žárlivý, zakázal vám to nejdůležitější. Nevěřte mu!"

Adam a Eva uvěří tomuto převrácenému obrazu Boha: Boha, který bere, a ne Boha, který obdarovává; Boha, který místo nabízení možností krade svobodu; Boha, pro kterého je důležitější jeho zákon než radost jeho dětí; Boha se soudcovským pohledem, před nímž je lépe prchnout než mu běžet vstříc; Boha, kterému není radno důvěřovat.

Bůh nejedná místo nás, ale je s námi

Tolik bychom si přáli, aby Bůh zasáhl hned, při prvních náznacích únavy, při prvním hlodání strachu, jakmile nás bolest uchopí do svých spárů. Bůh ale nejedná místo nás, neodvede nás z bouří ven, ale podporuje nás v nich. Nezachraňuje z utrpení, ale v utrpení, nechrání před bolestí, ale v bolesti.

Ježíš není vyprávěním o Boží všemohoucnosti, ale o jeho něžnosti, o jeho bojovné něžnosti. On nemá moc chirurga, který zasáhne a odstraní zlo, moc vojska, které zničí nepřátele, nebo sopky, která změní tvářnost ostrova… on má moc milujícího, matky sedící u nemocného dítěte, která ho nemůže uzdravit, ale je mu nablízku a nevzdaluje se od něj, je tu od srdce k srdci, síla, jistota, přítomnost, která neopouští.

Ježíš přichází i dnes na pomoc každému

Ježíš přichází i dnes na pomoc každému, kdo je zaskočen na jezeře, kdo je uvězněn v bouři, kdo se topí. Zavoláme ho, a on přijde, ale až po našem boji s vlnami, okřikne vítr a uklidní moře (srov. Mk, 35-41)

Přijde do naší malé víry, aby nás ve všech našich ztroskotáních zachránil. A ta maličká loďka z rákosí, naše srdce, popluje k druhému břehu, kde se křik strachu stane objetím člověka s jeho Bohem. 

 

Se svolením převzato z knihy
Ermes Ronchi, Klíčové otázky evangelia,
kterou vydalo nakladatelství Paulínky.

Redakčně upraveno (zkráceno)

 

Téhož dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládli úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ (Mk 4,35-41)